Stavba rodinného domu v nerovném terénu
Na první pohled nemá strohý bílý domek v nově budované ulici mezi honosnějšími vilami se sedlovými střechami nic zvláštního, čím by přitáhl pozornost. Ale přesto ihned zaujme. Čistotou tvarů, jednoduchostí, mistrným usazením do terénu. Vtip spočívá v tom, že je rozdělen do dvou hmot, vstupní část je výškově posunuta vůči hlavní – obytné. Vchází se tak netradičně do mezipatra.
Z pohledu z ulice se zdá, že zde stojí velmi malý dům. Zdání však klame. Po vstupu se ocitneme v polovině schodiště, které jedním ramenem stoupá vzhůru k ložnicím a po druhém se schází do obývacího pokoje. A pochopíme slova autora projektu Alexandra Skalického, který říká: „Nejen velký, ale i malý dům by měl obsahovat pocit určité velkorysosti. V tomto případě se o ni postaralo především dispoziční a prostorové uspořádání stavby.“
Směrem do ulice působí dům velmi subtilním dojmem.
Dům je zasazen do terénu tak, aby navazoval na terasu a zahradu.
Moment překvapení
Překvapení zažijeme ihned po vstupu do domu. Vcházíme do malého nízkého domu a jakoby kouzlem se ocitáme uprostřed velkorysého schodiště prostorné vily. Udiví nás, jak je možné, že najednou můžeme vystoupat ještě výše po jednom z ramen, vždyť zvenčí jsme o existenci vyššího patra neměli tušení. Vyberemeli si levé rameno a sestoupíme dolů, zažijeme další překvapení. Vstoupíme do prostorné místnosti zalité světlem, vzdálené kopce jsou skoro na dosah. Napadne nás, kde se mohlo v tom malém domě vzít tolik prostoru. A vydáme se na venkovní obhlídku. A možná ani při ní nemusíme mít hned jasno. Celkové měřítko zkreslují prodloužené štítové stěny, při bočních pohledech není možné odhadnout přesnou velikost stavby. Zatímco z ulice se zdál dům menší než ve skutečnosti, ze zahrady naopak vypadá mnohem větší. Pravdou je, že není příliš velký, má užitnou plochu 152 m2. Architekt Skalický v něm plně dodržel svou filozofii – pracovat s překvapením.
Stěny i strop interiéru jsou vymalovány podle slov majitelů barvou hospůdky páté cenové skupiny. Bílá není zářivá, ale působí měkčeji. Stěny ještě čekají na ozdobení fotografiemi.
Obývací prostor přes celou šíři dispozice je posuvnými okny spojen s terasou. Na oknech se zde nešetřilo, ta podle architekta dělají dům.
Dům pro radost
Rodina se dvěma dětmi měla své bydlení vyřešené, naskytla se však výhodná možnost odkoupit pozemek na okraji manželova rodného města. Rozhodli se této příležitosti využít k bydlení blíže přírodě, prostornějšímu a světlejšímu. Světlo, teplo, slunce – podle slov majitelky to hlavní, co od nového bydlení očekávali. Nejdříve pátrali v časopisech, na internetu, zkrátka všude, po vhodném typovém domě, ale situaci na strmějším svažitém pozemku uprostřed zástavby žádný nevyhověl. Oslovili proto mimo jiné architekta Alexandra Skalického, se kterým se před lety setkali při rekonstrukci činžovního domu. Jeho přístup a zaujetí jim byly nejbližší mezi oslovenými architekty. Jihozápadní svah navazuje na zástavbu z 80. let další řadou nově budovaných domů, které stylově navazují na starší zástavbu. „Nedovedla jsem si představit, že by tu mohl stát dům s plochou střechou. Přitom nemám podkroví ráda, i když jsou možná romantická, cítím se v nich stísněně,“ vypráví majitelka domu. S tím se však včas nesvěřila architektovi. „Nebyl jsem si jistý, jak budou odvážní, přišel jsem tedy s návrhem na jednoduchý dům se sedlovou střechou bez přesahů.“ Paní domu si ho prohlížela s rozpaky: „A nemohl byste mu alespoň uříznout střechu?“ Tato otázka architekta potěšila, stejně jako posléze majitele nový návrh domu, již s plochou střechou.
Na severovýchodní fasádě je umístěno okénko kuchyně a francouzské okno na podestě schodiště při vstupu.
Ložnice je zařízena na míru nábytkem a vestavěnými skříněmi značky Hanák.
Dva hranoly
Čím je dosaženo překvapivých dojmů? Tento dům, nazývaný architektem 2050, tvoří dva různě velké a výškově posunuté hranoly. Nižší a menší obsahuje vstupní část a vytváří první plán stavby, ve druhém, větším, se nacházejí obytné místnosti. Základní myšlenkou návrhu je způsob, jakým se střídá charakter vnitřních prostor a dimenze místností. Schodišťová hala za malým vstupním prostorem je vlastně vynechaným prostorem na výšku konstrukce celého domu. Je skutečným středem domu, zvýrazněná materiálem a propracovanými detaily. Maximální možnou velikost má i obytná místnost, která zaujímá celou šířku dispozice. Je zde kuchyň, jídelní stůl i obývací část. Velká okna s posuvnými křídly ho spojují s terasou, zahradou i horami v dáli. Denní světlo má rozhodující podíl na prostorovém pocitu uvnitř domu. Zásadní jsou velká okna obytných místností, schodiště je osvětleno francouzským oknem na podestě, oknem normálního formátu a navíc dvěma střešními světlíky. Denní osvětlení nechybí například ani koupelně. Je zde i prádelna, která měla být původně podle přání majitele domu koupelnou. Nakonec ho architekt přesvědčil, že „prádelna je to, co odlišuje dům od bytu“. V přízemí proto najdeme prádelnu se sprchovým koutem.
Schodiště tvoří vlastní střed domu, světlo sem přichází oknem i stropními světlíky, podesta tvořená částečně dřevěným roštem umocňuje světlost a lehkost prostoru.
Bílá barva je ústřední i při zařizování horních pokojů.
Pěkné nemusí být drahé
Majitelé si stanovili horní hranici pro vybudování domu tři miliony korun. „Abych mohl finanční limit dodržet a současně splnit stavební program, musel jsem navrhnout již na samém začátku v projektu velmi jednoduché stavební řešení, které by nebylo náročné na provádění. Čím více firem, tím stoupají náklady,“ vysvětluje architekt Skalický. Volba padla na kompletní systém Porotherm pro nosné stěny domu, stropy a typové překlady. „Svým způsobem to pro mne byla určitá výzva, zda půjde dosáhnout požadovaného výtvarného výsledku z jednoduchého, ale přece jen trochu limitujícího systému, když současně vynechám náročné a nákladné atypické konstrukce. Šíři okenních otvorů například omezila typová konstrukce překladů. Proti naprosté strohosti jde několik stavebních doplňků s náročnějším detailem. Podle mne může být řešení velmi jednoduché a levné, pokud ho narušíme nějakou luxusní věcí, materiálem, zajímavým propracováním. To přitáhne pozornost a dosáhne se vyváženého poměru mezi užitnou hodnotou a dojmem v celkovém kontextu,“ objasňuje dále svůj přístup. V tomto domě jsou nadstandardní kvality velká posuvná dřevěná okna či propracované detaily architektem na míru navrženého schodiště a zábradlí. Pak si zde mohli dovolit například ty nejlevnější dveře do jednotlivých pokojů. Nebo naopak, ušetřením peněz tam, kam není soustředěna pozornost, si mohli dovolit luxusnější prvky na místech, kde je to více potřeba. Jednoduché stavební řešení působí sice stroze, ale dům má i plastický tvar. Světlo a stín se různě mění během dne, v ročních obdobích i při rozdílném počasí. Kontrast stínů a jejich různý charakter tak průběžně mění obraz domu. Přes kuchyň k designérce S řešením kuchyně se obrátili na studio Bucur Interiery, které nabízí kuchyně a nábytek Hanák. Věnovala se jim zde designérka Radka Votavová. Když si paní domu posteskla, že si neví rady se zařízením obývacího pokoje, slovo dalo slovo a pustily se spolu s paní Votavovu, toho času již majitelkou firmy Lacerta interiérový design, do řešení interiéru celého domu. Se spoluprací i s výsledkem jsou nyní majitelé velmi spokojeni. Na pána domu čeká důležitý úkol, doplnit stěny svými díly, je původním povoláním fotograf. Že jsou zdi ještě holé, vnímají jako současný nedostatek jinak velmi spokojeného bydlení. Na otázku, co by dnes řešili jinak, odpovídá paní domu, že jim ne zcela vyhovuje spojení kuchyně s obývacím pokojem. Podle ní provoz v kuchyni někdy ruší klid v obývacím prostoru. „Vím, že je to dnes nejobvyklejší řešení, ale na základě současné zkušenosti bych tyto dva světy alespoň trochu oddělila.“
Pokoj pro dospívajícího muže nevyžaduje příliš prostoru – postel a pohodlné místo u počítače.
Decentní koupelnu zdobí malé formáty dlažby i obkladu.
Více informací se nachází v červnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Foto: Robert Žákovič
Datum vydání: 12. 3. 2016
