Dům pod zemí
Pojďte s námi nahlédnout do domu, který se v průběhu svého života představil již v nejednom časopise. Pokud jste ho nezahlédli tam, v reálu byste ho objevili jen stěží. Vstup na pozemek je stejně nenápadný jako sám dům, ba ani letecký pohled ho neprozradí. Je téměř dokonale ukryt v zemině protihlukového valu. Je to příklad vhodný k následování?
Majitel domu a otec nápadu v jedné osobě říká, že budovat domy kryté zeminou má smysl tehdy, pokud tomu nahrává sám terén, jako v tomto případě. Využil se zde pozemek, který by jinak zůstal pouhou bariérou mezi řadovou zástavbou a rušnou komunikací.
Svým podlouhlým a mírně zaobleným tvarem se dům přizpůsobil protihlukovému valu.
NÁPAD, ZKUŠENOST A ODVAHA
Jak se říká, náhoda přeje připraveným. Byla to šťastná náhoda, že před okny řadového domu, ve kterém bydlel důlní inženýr, vyrostl protihlukový val. Díky své profesi dokázal odhadnout, že je možné ho využít ke stavbě domu vnořeného do jeho útrob. S představou menšího domu, který by sloužil jako důchodcovský výměnek, se obrátil na architekty Arnošta Navrátila a Petra Páva. Ty jeho nápad nezaskočil, ba naopak, vnímali ho jako výzvu. V té době se jednalo o čin vskutku průkopnický. Dokonce přesvědčili majitele, že se mohou pustit do díla odvážnějšího – domu s velkým obytným prostorem doplněným třemi menšími pokojíky, i s garáží. Práce na projektu trvala jeden rok, neobvyklé umístění do terénního protihlukového valu si vyžádalo řadu nestandardních řešení jak architektonických, tak stavebně-technických. Další rok pak trvala samotná realizace.
Vchod do domu je situován uprostřed dispozice, obývací pokoj je spojen velkými prosklenými dveřmi se zahradou.
HLAVNÍ SLOVO MĚL TERÉN
Jak podoba domu, tak stavebně-technické řešení musely vycházet ze specifických podmínek. Tvar domu kopíruje tvar svahu – je protáhlý a mírně zaoblený, dům má proto podobu mírně zakřiveného tunelu. A obdobně jako tunel byl budován, jako železobetonová klenbová konstrukce, s tím rozdílem, že zemina byla nejprve odstraněna, vybudována konstrukce jako monolitický odlitek a nakonec byl dům opět zahrnut zeminou a osázen křovinami. Největším oříškem byl samotný základ stavby. Val tvořený nestabilní navážkou a blízkost kanalizační stoky si vyžádaly nestandardně mohutnou železobetonovou základovou desku. Ani tvarování klenby nebylo jednoduché. Majitelé si přáli přiznat všude v klenbách beton i se zachováním viditelnosti bednicích prken. Ta proto musela být vyrobena v jednotné šířce a délce, s opracovanou plochou i hranami. Ač technologie i tvar domu připomínají tunel, uvnitř domu je dostatek světla díky velkým proskleným plochám v obývacím prostoru. Okna ložnic jsou oválná, inspirace však nevzešla od J. R. R. Tolkiena a obydlí jeho hobitů, jak by se mohlo zdát. Architekt Navrátil vysvětluje, že se „vyhýbali hranatým tvarům, které by v měkké formě celku působily nepřirozeně.“
Velký klenutý prostor musel být dodatečně upraven akustickým podhledem.
Konstrukce z dřevěného masivu odděluje kuchyňskou a obývací část prostoru.
INTERIÉR DOMU
Vnitřní vzhled domu je ovlivněn použitou technologií. Stropy tvoří přiznaná betonová klenba, kterou zdobí otisky bednicích prken. Velkými prosklenými plochami směrem na terasu a do zahrady sem však přichází dostatek světla. V prostorné obytné hale je strop překryt akustickým podhledem. V obytné hale zaujme velký kulatý stůl na pevné noze zapuštěné v podlaze, který je takto řešen na výslovné přání majitele, protože kulatý stůl, který měli dříve, se stále viklal. Vysoký klenutý prostor dává vyniknout klasickému sedacímu nábytku, který sem majitele doprovodil z jejich původního bytu. Kuchyň je částečně oddělena, prostor s ledničkou, myčkou a sporákem je možné uzavřít. Pokračuje linkou v obytném prostoru a dělicím pultem, které navrhli architekti prostoru na míru, pult sleduje zaoblení domu i valu. Ložnice jsou orientovány na východní stranu, vchází se do nich z chodby vedoucí až do garáže také zapuštěné do protihlukového valu.
Obývací prostor je prosvětlen ze dvou protihlehlých stran.
POHLED ZPÁTKY
Na otázku, zda by něco s odstupem let řešili jinak, odpovídají architekti i majitel svorně, že by nic zásadního na konstrukčním řešení neměnili. „V současné době bychom se asi více zaměřili na bilanci tepelných ztrát a zisků, s alternativními zdroji energie, a snad více pracovali se světlem,“ říká architekt Petr Páv. „Uvažoval bych například o zakomponování dřevěných nosných konstrukcí.“ Jediné, co předem nečekali a co se projevilo jako problém, byla akustika domu. V rozlehlé obytné místnosti se pod holou betonovou klenbou zvuk nepříjemně nesl. Proto byla klenba opatřena akustickým podhledem zakrytým jemnou sítí z tahokovu. Toto řešení se velmi osvědčilo, zvuk se nyní nese velmi měkce, bez dozvuku, a řešení navíc vneslo i moderní architektonický prvek do interiéru.
Přečtěte si také:
Dům s doteky severu
Milované místo
Proměna předzahrádky u rodinného domu
Naopak jiné věci příjemně překvapily, například řešení větrání. „Chtěl jsem, abychom nebyli závislí na větrání okny, obával jsem se nepříjemného hmyzu. Ale nechtěl jsem složitý systém,“ vysvětluje investor. Větrání je proto řešeno přirozenou cirkulací vzduchu vlivem teplotních rozdílů. Studenější čerstvý vzduch vniká otvorem na severní straně domu do rozvodů vedených pod podlahou domu, kterými je veden do jednotlivých místností. Vydýchaný teplejší vzduch je odváděn otvory nade dveřmi a odtud nad zelenou „střechu“ domu. Navíc průchodem přívodním labyrintem se příznivě upraví i jeho teplota. Pro období, kdy rozdíl teplot k přirozené cirkulaci nestačí, je připraven ventilátor se zpětnou klapkou. Většinou však stačí přirozená výměna vzduchu okny. Přestože odborník na vzduchotechniku při přípravě projektu tomuto řešení příliš nevěřil, přirozené větrání spolehlivě funguje po většinu roku.
Otisky bednicích prken působí jako dekorativní prvek. Proto byla prkna pečlivě vybírána a připravena.
VÝHODA ZELENÉHO PLÁŠTĚ
Většinu obvodového pláště tvoří biologický pokryv, nikoliv pevné stavební plochy. To má příznivý vliv jak na samotnou konstrukci, tak na mikroklima okolního prostředí. Patnáct let provozu domu prokázalo jak kvalitu hydroizolací, tak kvalitu provedené práce. Navíc, jak vysvětluje architekt Navrátil, zakrytí zeminou má na izolaci příznivý vliv. „Před lety jsme postavili domy s garážemi, které jsme z estetických důvodů pokryli 20 cm humusu a oseli trávou. Izolace z natavených asfaltových pásů zůstala 30 let neporušená, na rozdíl od stejné izolace na terasách, pokryté vrstvou betonové mazaniny. Nekrytý povrch je totiž vystaven teplotním změnám, dešti, sněhu, zatímco izolace zakrytá zeminou má stálý tepelný režim.“ Na mikroklima domu příznivě působí i dešťové srážky, které se normálně rychle svedou mimo střechu, u vegetačního pláště se rovnoměrně vsakují, a potom se postupně odpařují a ochlazují střechu. V případě tohoto domu odpadá i starost s udržováním a opravami fasád, je zúžena na péči o křoviny porůstající svah.
Hranatá okna by podle architektů působila rušivě. Tato naopak domu dokonale sluší.
Z dlouhé chodby, která vede středem domu z obývacího pokoje, se vpravo vchází do ložnic, vlevo je umístěna prádelna, koupelna a šatna, zakončena je vchodem do garáže.
STAVĚT S ROZMYSLEM
Architekti i majitel se shodují na tom, že budování domů pod terénem nesmí být samoúčelné, ale má smysl tam, kde k němu nějakým způsobem vybízí terén. Stavba takového domu vyjde asi o 20 % dráž zejména kvůli nutnosti kvalitních hydroizolací. Obzvlášť důležité je jejich bezchybné provedení. Mnohem větší pozornost se musí věnovat geologickým podmínkám, propustnosti půdy. Problematické je umístění domu v místech, kde hrozí tlaková voda, pak je nutné provést kolem domu účinnou drenáž. Pokud je plášť pochozí, rozšíří využitelnost pozemku, velkou výhodou je splynutí domu s krajinou. Právě tento dům, díky němuž se podařilo vytvořit místo k bydlení tam, kde by to jiným způsobem nebylo možné, je smysluplným příkladem domů zabudovaných do terénu. Jeho majitelé si svůj domov chválí, náležitě užívají a jsou na něj právem pyšní.
Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 15. 3. 2016
