Magický půvab sklepního bytu

Kromě vstupních dveří v bytě žádné další nenajdeme. Jen toaleta je oddělena skleněnou stěnou s posuvnou částí.

Prostor s klenutými stropy si své nové majitele získal podmanivou atmosférou, vyžadoval ale náročné technické zásahy, aby poskytl kvalitní bydlení. Hlavním problémem bytu byla malá okna do ulice, tedy nedostatek denního světla a čerstvého vzduchu.

Starý dům téměř v centru menšího města má výhodnou polohu v blízkosti kulturní a obchodní vybavenosti. Obava z malých oken a vlhkosti ale snižovala hodnotu volného sklepního bytu, musel se najít zájemce, který by ocenil kouzlo prostoru s původními klenutými stropy. Mladá manželská dvojice se pro něj rozhodla okamžitě při první prohlídce. Dostatečně velký prostor za přijatelnou investici nabízel možnost vytvořit 3 + k. k.; navíc na podestu před bytem navazovala příjemná malá zahrádka ve vnitrobloku. Pro pracovně vytížené lidi, kteří přicházejí domů až navečer, nehrálo denní světlo ani výhledy z okna tak velkou roli, podstatná byla atmosféra samotného prostoru. Potřebovali bydlení pro večery a noci všedních dnů, víkendy totiž většinou tráví mimo město. Architektka Věra Konečná, na kterou se obrátili s řešením interiéru, vzpomíná na počátek spolupráce: „Představa sklepního bytu ve mně vzbuzovala obavy hlavně z nedostatečného větrání, denní světlo při daném způsobu života nemusí být tolik důležité. Návštěva prostoru mě ale příjemně překvapila.

Základní stavební práce už probíhaly, majitelé s odborníky nejdříve ze všeho řešili řízené větrání s rekuperací a projekt umělého osvětlení. Z úmorného letního vedra jsme tedy vstoupili do příjemného chládku, kde nebyla ani stopa po vlhkosti nebo zatuchlém vzduchu.“ Majitelé měli velmi konkrétní představy o stylu zařízení a materiálech, pomoc potřebovali především s provozní koncepcí, řešením kuchyně a dalšího vestavného vybavení. Byli předem rozhodnuti, že v koupelně chtějí na stěnách i podlaze voděodolné pandomo, některé předměty už dokonce předem zakoupili, například designovou vanu nebo radiátory z mléčného skla. Návrh interiéru byl jasně definován jako otevřený – téměř celý bílý – prostor bez pevných dveří, předělený případně jen posuvnými skleněnými stěnami.

Do obytného prostoru se sestupuje dolů po třech schůdcích v prostupu střední nosné zdi.

Největší místnost byla určena pro obytný prostor s kuchyní a jídelnou.

Kuchyňská sestava musela obalit základy domu, které z podlahy vystupovaly do výšky 42 cm. Nástěnné skříňky nad linkou se vyloučily, aby se prostor s klenbami a výklenky příliš netříštil.

Vysoké skříně s chladničkou stojí stranou v části obývacího pokoje. Stěna nad pracovní plochou je obložena mléčným sklem, které koresponduje se sklem radiátorů.

HLEDÁNÍ VHODNÉ DISPOZICE
Vstupní část bytu má vyšší úroveň podlahy než jednotlivé místnosti, do kterých se sestupuje na dvou místech. Pevně daná byla poloha WC těsně u vstupu do bytu. Největší místnost s dvěma okny byla logicky určena pro obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, sousední pro ložnici. Třetí místnost byla bez oken, měla tedy omezené využití. Majitelé si tu přáli samostatnou pracovnu. Prvotní návrh dispozice vycházel ze záměru využít zvýšenou část jako předsíňku a prostornou šatnu, která by volně po schůdcích přecházela v pracovnu. S hlavní obytnou místností je předsíň propojena dalšími schůdky přímo proti vstupu. Prostor navazující na šatnu se s pokojem propojil vizuálně – proskleným prostupem v nosné zdi. Tady by byl koutek s lehátkem či pohodlným křeslem na čtení, jen kousek od knihovny, která by překrývala celou stěnu pracovny.

Pracovní plochu kuchyně rozšiřuje ostrůvek s varnou deskou a troubou. Nad ním je v oblouku klenby zavěšena digestoř, která působí jako lampa.

Do prostoru se skleněnou stěnou otevírá průhled z koupelny sprchovým koutem; skleněná stěna se může překrýt roletkou.

Na pracovnu (volně propojenou s ložnicí) navazuje v nejzazším místě koupelna, kde se hluboký výklenek využívá pro vložení saunové kabiny. První řešení bylo provozně vhodnější, ale umístění koupelny v části s nižší podlahou by vyžadovalo tak komplikované technické úpravy s přečerpáváním odpadů, že se zvolila druhá varianta s koupelnou na zvýšené ploše při vstupu do bytu. Nevýhodou dispozice je úzká koupelna se šířkou jen 150 cm, kde přitom majitelé plánovali již koupenou vanu o rozměrech 190 x 90 cm. Prostup v široké zdi se sice využil jako sprcha, nezbývalo však dost místa na umyvadlo. Podél vany zůstává jen uzounká ulička, za vanou měla být umístěna ještě pračka. Prostor s krásnou designovou vanou se tak předem jevil jako nepříjemná „nudle“, dlouhá koupelna navíc vyloučila možnost úložných skříní v předsíni. Návrh se tedy snažil koupelnu zkrátit a opticky rozšířit. Pračka je přístupná ze strany předsíně, aby se koupelna uzavřela příčkou hned za vanou. Před vanu se postavilo umyvadlo se sníženou hloubkou 40 cm (aby neblokovalo průchod do sprchy), na tomto místě má směrem ke schodům dostatek volného prostoru. Koupelna zůstává do pracovny otevřená, další tři stěny jsou pokryty velkoplošnými zrcadly. Vzájemné odrážení obrazu tu vytváří efekt nekonečného prostoru, takže z úzké koupelny se stávají „veřejné lázně“ s nekonečným množstvím van a umyvadel.

Průhledem sprchového koutu je koupelna vizuálně propojena s obytným prostorem.

Na obytný prostor navazuje ložnice, celý prostor bytu je volně otevřený.

Půdorys původního stavu s vyznačením polohy WC a vystupujících základů domu

Půdorys, prvotní návrh: 1 – předsíň, 2 – šatna, 3 – kuchyň, 4 – obývací pokoj, 5 – ložnice, 6 – čtecí koutek, 7 – pracovna, 8 – koupelna, 9 – sauna, 10 – WC

Půdorys, realizovaný návrh: 1 – předsíň, 2 – kuchyň, 3 – obývací pokoj, 4 – ložnice, 5 – pracovna, 6 – koupelna, 7 – sprcha, 8 – WC

BÍLÝ INTERIÉR S PRŮHLEDY
Zdánlivě jednoduché řešení vyžadovala kuchyňská sestava, na kterou majitelé neměli velké nároky z hlediska provozu (bude sloužit jen pro přípravu večeří), spíše si přáli, aby ladila se stylem obytného prostoru. I maličká kuchyň však potřebuje chladničku a další spotřebiče, tady vše komplikovaly ještě základy domu, které z podlahy vystupovaly do výšky 42 cm právě kolem střední nosné zdi, kde měla být kuchyň umístěna. Sestava tedy musela základy nepravidelného tvaru doslova obalovat, aby je schovala. Byl to boj o každý centimetr. Všechny spotřebiče musely být umístěny až nad základy, nemohla se použít příliš vysoká chladnička nebo myčka nádobí standardních rozměrů (jen tzv. stolní s výškou 48 cm). Vysoké skříně s hladkými bílými dvířky stojí stranou v části obývacího pokoje, pracovní plocha se rozšířila o ostrůvek s varnou deskou. Nad ním je v oblouku klenby zavěšena digestoř s filtrem, která působí jako závěsná lampa. Odtah digestoře nebyl možný, ale ani nutný vzhledem k řízenému větrání celého bytu. Nástěnné skříňky nad linkou se vyloučily, aby se prostor s klenbami a výklenky příliš netříštil. Stěna nad pracovní plochou je stejně jako záda ostrůvku obložena mléčným sklem, které koresponduje se sklem radiátorů.

Velmi úzká koupelna se rozšířila zrcadlovými obklady na všech třech stěnách.

Místnost bez oken se využívá jako pracovna, je ale stejně jako celý byt bohatě nasvětlena umělým světlem.

Do prostoru kuchyně se skleněnou stěnou otevírá průhled sprchovým koutem; pod ním zůstala část základu odhalená, je nahoře opatřena bílou deskou a slouží jako lavice. Skleněná stěna se může pro potřebnou intimitu překrýt roletkou. Další dva prostupy ve zdi se využily jako úložné prostory pro kuchyň, jeden je kvůli snadnější dostupnosti opatřen výsuvem. Kuchyň byla v jídelní části doplněna ještě nízkým příborníkem vyrobeným na míru výklenku. Volné průhledy umožňuje celý interiér, kromě vstupních dveří tu žádné další dveře nenajdeme. Jen toaleta při vstupu je oddělena skleněnou stěnou s posuvnou částí. Nejprve se uvažovalo o mléčném sklu, to se ale v tak velkých plochách nevyrábí. Pískované sklo by neladilo se stylem bytu, majitelé se nakonec rozhodli pro čiré. Kdyby jim po čase průhlednost začala vadit, je možné sklo opatřit „mléčnou“ fólií. Kromě koupelny a toalety, kde se uplatnilo šedivé pandomo, jsou stěny i nábytek v celém bytě čistě bílé, také podlaha z marmolea je velmi světlá, aby barvy neubíraly na intenzitě denního světla nebo večerního osvětlení. Okna, která jsou poměrně vysoko a neposkytují přijatelný výhled, byla opatřena průsvitnými roletkami. Hluboké výklenky jsou zevnitř nasvíceny, takže i za ošklivého počasí nebo večer vzbuzují překrytá okna dojem, že je za nimi bílý den. Tímto efektem byl částečně zmírněn nedostatek denního světla a případný neblahý vliv na psychiku obyvatel. Do ložnice se na zakázku podle návrhu vyráběly velké šatní skříně na celou zadní stěnu místnosti. Jejich zvláštností je na přání majitelů zabudované promítací plátno, na které si mohou promítat filmy přímo z postele. Nejenom manželské lůžko, ale také sedací nábytek v obývacím pokoji, jídelní stůl, židle, kuchyňské spotřebiče nebo veškeré zařízení pracovny už si majitelé vybírali sami. Doplnili si tak prostor podle svého cítění a oživili ho barvami, doplňky nebo fotografiemi, které jsou právě jim příjemné. Od začátku spolupráce byli plnohodnotnými spoluautory interiéru, také si zcela sami koordinovali stavební a řemeslné práce.