Rekonstrukce jihočeské chalupy

Uličku v jihočeské vesnici uzavírá citlivě zrekonstruovaná klasická venkovská chalupa, která sleduje dění na návsi okny ozdobenými kvetoucími muškáty. Po otevření dřevěných vrat se ocitnete ve zcela jiném světě. Kromě samotného domu a hospodářských budov se před vámi rozprostře nekonečná zahrada.

Když jsem kamarádku Evu navštívila poprvé a v obdivu se dívala na krásu před sebou, vybavila se mi Trnkova pohádka Zahrada. Několik kluků v ní otevře starou rozvrzanou branku a ocitne se v nádherné zahradě, ve které potkají zlomyslného kocoura, spoustu psů, kteří sem chodí popíjet psí víno, nějaké ty slony, chytrého trpaslíka a spoustu dalších úžasných věcí. Kromě trpaslíka jsem sice v téhle zahradě nic takového nespatřila, ale překvapená jsem byla podobně jako ti kluci v pohádce. Samozřejmě mě hned, a v průběhu let ještě několikrát napadlo, že bychom mohli seznámení s domem a zahradou na stránkách časopisu zprostředkovat i čtenářům. Kdykoliv jsem se ale o tom zmínila, Eva jen mávla rukou se slovy: „Existuje přece spousta mnohem krásnějších zahrad, než je ta naše.“ Ani naléháním jsem nedosáhla ničeho víc než neurčitého slibu: „Tak dobře, až kalina a japonská vrba u rybníčku trošku povyrostou.“ Není divu, že mě při našem nedávném setkání poněkud překvapila věta: „Tak jestli ještě chceš, přijeďte si to k nám nafotit.“

DVA POKUSY NEVYŠLY

Procházkovi odjakživa patřili k Pražákům, kteří se sice přes týden se v metropoli cítili jako ryby ve vodě, ale bylo by pro ně nemyslitelné trávit v ní i víkendy. To prostě museli utéct do zeleně, ticha a pohody, ale i k záhonům, které je třeba vyplít, trávě čekající na posečení a spoustě další práce, kterou život na vsi přináší. První chalupu si manželé pořídli v malé vesnici v Brdech. Když si ji vlastníma rukama dali do pořádku, zjistili, že to není to pravé ořechové, že je pro ně malá. „Manžel tam nemohl realizovat své zahradnické ambice,“ s úsměvem vzpomíná Eva. Chalupa na návsi rodině neposkytovala ani dostatek soukromí. Podle Eviných slov sice okolo žili hodní lidé, ale když se vám po ránu opře o plot bodrá sousedka a zajímá se, co ten den vaříte k obědu, přicházíte o nezbytné soukromí. Stavení se proto rozhodli prodat a pořídit si nějaký jiný rekreační objekt. Další chalupa se nacházela na samotě ve východních Čechách. Těsno v ní určitě nebylo. Šlo o starý statek s chlévy a stodolou. Zahrada, která statek obklopovala, měla několik tisíc metrů čtverečních a protékal jí čistý potok. Její součástí byl i malý lesík, ve kterém rostly hříbky, kozáky a další druhy hub. No prostě idyla. „Manžel to tam vlastníma rukama opravil, společně jsme vymysleli a založili zahradu. Měli jsme to tam moc rádi,“ říká Eva a vysvětluje, proč na samotě nezůstali dodnes: „Po listopadu 1989 nám chalupu několikrát vykradli. Nešlo jen o to, že zloději spoustu věcí ukradli a další rozbili. Horší bylo, že jsme se tam začaly s dcerou samy bát, a když manžel zrovna nemohl jet s námi, raději jsme zůstávali všichni v Praze.“ S těžkým srdcem proto i svou druhou chalupu prodali a opět hledali náhradu.

DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO

Další rekreační objekt, který splňoval představy, co se týče rozlohy, dostatečného soukromí, a po získaných zkušenostech i bezpečí, manželé objevili v jižních Čechách na samém okraji střediskové obce. Jednalo se o klasickou venkovskou chalupu. Při přestavbě na půdě odhalili letopočet 1835, ale od té doby již objekt musel absolvovat nejednu rekonstrukci. Chalupu obklopovala zahrada o rozloze 8000 metrů čtverečních. Kromě ovocného sadu ve svahu však většinou šlo o značně mokrou louku. Zachovalá architektura samotné chalupy a hospodářských budov – chléva a seníku – společně s nekonečnou zelení zahrady zasazené do rámu ze vzrostlých stromů, již tenkrát měly své kouzlo. „Moc se nám tam líbilo, i když jsme věděli, že rekonstrukce a všechny opravy a úpravy budou stát hodně peněz,“ říká Eva. Manželé se zároveň rozhodli, že si z chalupy v rámci úsporných opatření udělají trvalé bydliště a do Prahy budou dojíždět.

REKONSTRUKCE OD PODLAHY

Stavení Procházkovi koupili ve velmi špatném stavu. Kromě střechy bylo třeba v podstatě opravit téměř vše. Venkovní i vnitřní zdi otloukli až na zdivo a opatřili novými omítkami. Tím však rekonstrukce samozřejmě nekončila. Bylo třeba udělat nové podlahy. Původní byly sice dřevěné, ale nešly zachránit. PVC, jímž je poslední majitelé překryli, dřevo zcela zničilo. Výměna byla nezbytná. Samozřejmě se opět zvolila venkovská klasika – prkenná podlaha. Stejně tak bylo třeba provést výměnu oken, která byla rovněž naprosto shnilá. „Nechali jsme je udělat na zakázku – se stejným členěním, jaké měla ta původní,“ říká Eva. Další stavební úpravy se odehrávaly v podkroví, které se z klasické venkovské půdy proměnilo v obytnou plochu. „Manžel tentokrát už neprováděl úpravy svépomocí, ale našel šikovnou stavební firmu. Sám dělal stavební dozor, aby vše bylo podle jeho představ,“ vzpomíná Eva. Nemalé úpravy absolvovala i hospodářská stavení. Chlév slouží jako garáž a dílna. Ze seníku se stal dřevník.

ZBOURALA SE POUZE JEDNA PŘÍČKA

Sama dispozice stavení se kromě zmíněné přestavby podkroví se příliš nezměnila. V přízemí došlo pouze k odstranění jedné příčky, a tak ze dvou malých místností vznikl prostorný obývák. Jinak se vchodovými dveřmi vstupuje do venkovské síně. Po pravé straně je situována jídelna, z níž je vstup do kuchyně. Přímo naproti dveřím je koupelna s WC. Obytné prostory v podkroví slouží jako prostorná ložnice a pracovna, která se v případě potřeby využívá jako hostinský pokoj. Třetími dveřmi na patře se vstupuje do šatny dveřmi z WC. Na vybavení interiéru na první pohled poznáte, že majitelé mají rádi starožitnosti, věci, které něco pamatují a dokážou vyprávět. Zbytek zařízení, jako například kuchyňskou sestavu, si nechali udělat na zakázku. Co se týče vytápění, také Procházkovi uvěřili, že přímotopům patří budoucnost, a svěřili jim vytápění celého domu. Že šlápli v tomto směru vedle, zjistili, když cena elektřiny začala prudce stoupat. S vytápěním objektu naštěstí hodně pomohou krbová kamna umístěná v obýváku.

PROMĚNA ZAHRADY

Obrovskou proměnu prodělala zahrada, kterou si manželé sami navrhli a založili. Její dominantu tvoří zahradní keře, které se vhodně doplňují jak barvami listí, tak tvarem koruny, a tak vytvářejí dokonalou kompozici. Z vlastních zkušeností, ale i z pokusů a omylů známých člověk ví, že zvládnout roli zahradního architekta není pro laika zrovna snadné. Vzpomínám, jak jsem nakoupila spoustu sazenic keřů, které se, jak rostly, vzájemně dusily, a už vůbec si neslušely. Tady však mezi vzrostlou výsadbou panuje dokonalá pohoda. V sadové části zahrady Procházkovi vykáceli většinu starých proschlých stromů a vysadili nové. Zbývající plochu rozdělili na několik částí. Hned u domu se nachází plácek s venkovním krbem, u kterého je příjemné posezení. Pohodu hlídá trpaslík z pálené hlíny. Je to vkusná parodie na nevkusné sádrové nebo plastové tovary. Největší obdiv budí okrasná část zahrady. Kromě zmíněných keřů je její součástí malý rybníček, který měl svého času i šupinaté obyvatele. V době, kdy manželé stavení se zahradou kupovali, měl podobu pouhé větší louže. Organickou součástí zahrady jsou i nejrůznější skalky, zídky postavené z kamenů nejrůznějších velikostí i tvarů, přírodního materiálu, kterého je v kamenitém kraji více než dostatek. Za okrasnou zahradou, schovaná za hradbou z keřů, je užitková zahrada. „Manžel sem z rybníčku zavedl vodu, říkal tomu aqua systém, takže alespoň zalévání nedá práci,“ říká Eva. Největší část zahrady tvoří louka, ale na rozdíl od původního stavu je odvodněná a přivyklá na pravidelný sestřih.

POSLEDNÍ LÉTO

Když bylo všechno hotovo, chalupa a hospodářské budovy opraveny, vysazené ovocné stromy začaly dávat první plody stejně jako ořešáky dosazené do rámu zahrady, když na keře byla radost se podívat a hladinu rybníčku brázdily hřbetní ploutve tolstolobiků a sivenů, zemřel Evě manžel. Většina lidí si tenkrát myslela, že Eva chalupu prodá. Takové latifundie nemůže přece zvládnout jedna ženská, která ještě navíc musí chodit do práce. Ale zvládla a všichni jsme časem zapomněli, že jsme o tom vůbec kdy pochybovali. Když jsme seděly u kávy, za domem voněla rozkvetlá obří lípa, povídaly jsme si a sledovaly vlaštovky, jak se usilovně snaží nakrmit hladové krky v hnízdech, Eva se nečekaně svěřila, že jí docházejí síly. Že už prostě nestačí zvládat práci, dům, rozlehlou zahradu, a k tomu všemu alespoň trochu pomoci dceři s vnučkou. „Nedá se nic dělat, musím ji prodat a koupit si něco malého, na co stačím. Tohle je asi poslední léto, které tu trávím.“ Takže nabídka k nafotografování domu a zahrady byla vlastně splněním z mé strany téměř zapomenutého slibu. Bylo mi to líto, ale rozuměla jsem tomu. Ve vratech jsem se ještě jednou ohlédla. S přáním, aby stavení se zahradou koupil někdo, kdo to tam bude mít rád jako Eva s manželem. Pak neublíží kráse, kterou tu vytvořili. Byla by to škoda. Další Trnkovu zahradu už najdete opravdu pouze v pohádce.

 

Více informací se nachází v srpnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Datum vydání: 6. 8. 2017

Edit: Alena Vondráková