Rekonstrukce prvorepublikové vily

Prvorepublikovou stavbu objevili manželé poblíž Prahy a dali jí přednost před budováním nového domu. Přestavba trvala dlouhé čtyři roky.

Rodina se dvěma malými dětmi a jednou odrostlou dcerou měla docela slušný byt v pražských Dejvicích, jenže v něm postupně začalo být trochu těsno. Při úvahách o novém bydlení postupně uzrála shoda názorů, že všichni vlastně touží po domě s vlastním duchem a historií víc než po „bezduché“ novostavbě. Když objevili na kopci nad řekou domek z roku 1935, obrátili se na kamaráda Viktora Koreise, který se zabývá designem a architekturou. Neodradil je ani jeho posudek, který zněl: Rozmyslete si to dobře, rekonstrukce obvykle nakonec stojí mnohem víc času, peněz a námahy než dům nový.

Zadní část domu se od přední dost výrazně liší, má novou frontu oken ve střeše, na část kruhového plata se vychází rovnou z hlavního obytného prostoru, originální je vějířovitá pergola.

Pohled na dům od vrátek se výrazně projasnil.

POMALÝM TEMPEM

Rodina měla kde bydlet, a tak ji nijak výrazně netlačil čas. Nemusela si také brát velkou hypotéku, práce se rozložily v čase tak, jak přitékaly finance. A největší plus? Nebylo nutné činit pod tlakem nad projektem rychlá a definitivní rozhodnutí, která se pak těžko napravují. Všichni měli dost času vžívat se do domu a jeho potřeb, upřesňovat funkce i konečná řešení vyhovující všem. Šíři proměn pochopili vlastně až při kolaudaci, kdy paní z komise marně hledala příčku zakreslenou na původním plánu. Pro tento postup si nemohli přát lepšího partnera, než je autor projektu Viktor Koreis. Zkoumal hmotu domu jako celek a zároveň každý jeho drobný detail a nepřestal, dokud nedosáhl optimálního využití doslova každého centimetru. Dům se například musel otevřít až k základům, vysušit, izolovat a také celý zateplit. Protože se Koreisovi nelíbil přesah fasády přes sokl, který u domů po obložení tepelnou izolací vzniká, vymyslel konstrukci, která vystupuje před nový líc domu. Je rovněž zateplena a obložena pásky z betonových cihel. Hrál by si dnes jakýkoliv developer s takovým detailem? Nová okna s dvojsklem se dělala na zakázku, nejsou úplně stejná, jako ta původní, ale ctí tvarosloví domu i dobu jeho vzniku. Manželé si přáli mít také okenice, což byl pro přemýšlivého projektanta další oříšek. Minerální vata, kterou je dům obložený, je příliš měkká, aby se do ní dala zavrtat a upevnit dřevěná okenice. Podařilo se to vyřešit výrobou oken s venkovními špaletami až k líci fasády, do kterých jsou okenice namontované už z výroby. Dřevo ale před zateplením domu zmoklo a začalo pracovat, čímž vznikl problém, který se musel pracně napravovat. Na výsledku to ale dnes nikdo nepozná, okenice sedí, jako by byly na domě odjakživa.

Pohled do kuchyňské části

Přízemní prostor je barevně vyladěný, motiv z květinové tapety se opakuje na polepu skleněné stěny mezi předsíní a kuchyní.

ZA DVEŘMI JE… PROSTOR

Subtilní vzhled domku směrem do ulice o obsahu nevypovídá téměř nic. Zvenčí byste jen těžko odhadli, že tento objekt má k dispozici čtyři podlaží, že tu dokonale funguje i suterén a půda. Původně v přízemí bylo v podstatě vše – předsíň, koupelna, kuchyně, spíž a dva pokoje, spíš pokojíky, v patře ložnice. Sklep měl světlou výšku pod dva metry a půda byla také k ničemu. Teď je v suterénu technické zázemí, kam se kromě plynového kotle a čerpadla od studny vešla prádelna, do které ústí shoz z horního patra s ložnicemi, s místem pro žehlení a skládání prádla, úložné prostory, příprava pro saunu, a možná tu bude i větší spíž, která se nevešla do přízemí. Půda se prosvětlila novými okny, obložila sádrokartonem, a je tu pracovna a malý dívčí pokojík pro nejstarší ratolest. Původně sem vedl pouze strmější žebřík, oříškem k řešení tak byla stavba nového schodiště ve velmi omezeném prostoru. A také osazení nového okna, protože pán domu si přál mít schodiště s denním světlem. Nakonec projektant problém schodiště vyřešil pomocí svařených ocelových rámů osazených do nosných ocelových profilů. Ty se následně obložily dřevem a natřely šedým nátěrem stejně jako původní schodiště z přízemí do patra, které bylo pouze repasováno. Přízemí a patro, to je vlastní hlavní obytný prostor. Ze zádveří vidíte prosklenou stěnou až do kuchyně, na ni navazuje jídelna a velký otevřený prostor. Z jídelny se širokými francouzskými okny vychází na terasu a zahradu. V bočním výklenku, jehož středem vede další prosklený východ z domu, je po stranách umístěno WC a sprcha. Aby měly obě místnosti dostatečný rozměr, výklenek se při přestavbě poněkud rozšířil. Je tu i vytápěná podlaha, bosá noha ocení nejen teplo, ale ve sprše a na WC také masážní oblázkovou dlažbu. Prostoru dominuje dřevo, pro kuchyňské vybavení zvolili investoři tropickou dýhu, skříňky jsou tu zapuštěné do zdi, aby nepůsobily robustně. Všude na podlaze je dubový masiv upravený šedým olejem, stejný materiál rámuje skleněné tabule ohraničující kuchyni. Rodina má krásného a velkého psa, takže možnost oddělit a uzavřít obytný prostor byla nutností. V patře je další prostorná koupelna, dětský pokoj a ložnice rodičů s výstupem na balkon.

Na WC si můžete na podlaze z oblázků masírovat nohy.

Předěl chodby a obytné části

DETAILY TVOŘÍ CELEK

Projektant má zjevně rád světla a hodně o nich přemýšlí. Nebojí se kombinací, kromě četných bodových světel je tu plast, kov i autorská tvorba. V malém centrálním prostoru nad schodištěm je osazené úmyslně předimenzové svítidlo, které okamžitě přitáhne pozornost. Pozoruhodný je výběr tapet, v přízemí navrhl Viktor Koreis podle květinové tapety polep z matové fólie, kterou pak potáhl skleněnou stěnu mezi předsíní a kuchyní. Kamna v obýváku mají hned trojí tvář. Otáčením středu získáte otevřený krb s ohněm, prosklenou krbovou vložku, anebo prostě zavřená kompaktní kamna. Stěží postřehnutelných funkčních drobností je tu spousta. Široké praktické parapety uvnitř, pilíř v předsíni, obložený funkčními policemi, obklad z matovaného zrcadlového skla v horní koupelně, které opticky zvětšuje prostor, důmyslně řešená boční nová ok- na na půdě… Většinu atypických detailů v domě se podařilo zrealizovat zásluhou kolegy a přítele Žandy Gebauera, který nejobtížnější řemeslné práce provedl osobně. Položil podlahy, nechal vyrobit speciální desku kolem krbových kamen, vyrobil podle návrhu Viktora Koreise velké svítidlo nad schodištěm, zbrousil kameny v horní koupelně dohladka, a venku vytvořil pískovcové desky kolem domu.

Ložnice rodičů s novým pásem oken má i vlastní balkon, navazuje na ni koupelna.

KDE JE TO KOUZLO?

Uvnitř, nebo venku? Dům z druhé strany působí jinak. Je zdánlivě širší, pocitu přispívá červená střecha s pásem nově navržených oken i pergola, která se rozvírá do stran. Zakončení každého trámku je ozdobné – další milý detail a také další pracovitý kamarád, který přijel z Francie, a kromě pergoly udělal do zahrady i krásnou dřevěnou houpačku. Od jara do podzimu se na pergolu natahuje plachta proti slunci a dešti. Dům sedí na kulatém platu, projektantka, která kreslila všechny plány, mu proto říkala dům na palačince. Kruh připomínající točnu prochází domem, vstupuje se na něj ze dvou stran a po jeho obvodu je možné dojít až dopředu, na trávník se sestoupí po schodech v podobě jen lehce přitesaných surových trámů. Evokuje to myšlenku, že by se dům možná dokázal kouzelně otáčet. Kdo ví… Kdyby se člověk postavil v zahradě před zadní stranu, dupnul, a řekl: Chaloupko, čelem ke mně..? Ale nikdo to zatím nezkusil. Jisté je, že uvnitř kouzlo funguje. Je tu vzdušno a zároveň útulno, do sevřené kuchyňky, která byla navržena menší, aby děti a hosté měli dost prostoru, se nakonec stejně natěsnají děti, pes i hosté a duch domu je setrvale vlídný. Asi dostal ty správné majitele.