Chata víc než víkendová

Dřevěnou chatu šikovně usazenou ve zvlněné sedlčanské krajině může rodina Hájkových obývat bez problémů celoročně. Orientace domu k jihu zajišťuje příjemné teplo, hlavní místnost otevřená až do krovu působí velmi prostorně, přestože je chata navržena rozměrově střídmě a účelně.

Opět se nám potvrdilo, že když je architekt sám sobě klientem, vznikají realizace, nad kterými srdce jásá. Jana Hájka, jeho choť Katrine Lundgren a syna Martina před třinácti lety zvábila louka plná kopretin na jižní stráni, pozemek s dalekým výhledem na okolní kopce a na gotický kostelík v ladném údolí. Nesmíme zapomenout na chlupatou kuličku, sympaťáka Bastiana, tehdy ročního, ten s výběrem stavebního pozemku jistě také souhlasil (potvrzeno vrtícím chvostem). Kvůli kopretinám se v létě stále nesmí sekat tráva, domácí vždy počkají až kopretiny odkvetou. „Což asi pro trávník moc dobré není, ale pro kopretiny ano,“ usmívá se Honza.

Tři štráfky louky s ptačí třešní a několika divokými švestkami byly mezi navštívenými stavebními pozemky přibližně desáté v pořadí. Hájkovi hledali krásný pozemek různě po republice, v Posázaví, na Kozákově, na Vysočině… Setkali se i s poněkud podivným jednáním, kdy za stavební pozemek byla vydávána parcela, na které smí stát leda maringotka. Všechny naše čtenáře tímto varují: Dejte si pozor, jestli skutečně kupujete stavební pozemek, nebuďte líní navštívit místní úřad a ověřit si informace prodávajícího přímo u zdroje.

KDYŽ CHATA, TAK DŘEVĚNÁ

Manželé se pro dřevostavbu rozhodli v období, kdy ještě nezažívaly takový boom jako nyní. Pár sousedů si prý tehdy myslelo, že Hájkovi staví kůlnu. Výstavní kůlna tu ovšem vznikla později, až před čtyřmi lety. Kdyby se odklidilo všechno palivové dříví, byl by hned patrný autorský záměr – dokonalá kůlna na betonové desce „levituje“ nad terénem.

Manželé neváhali přiložit ruce k dílu, když bylo třeba. Na inzerát se Honzovi povedlo koupit výhodně téměř 20 kubíků dubu, dubová je podlaha, samozřejmě fasáda a vnitřní obložení. Bílé plochy natírali tenkrát manželé sami směsí fermeže s bělobou, uvnitř postavili lešení a vzali štětky do rukou. Nad ostatními barvami v interiéru zbytečně dlouho nebádali, architektovi stačí dát do ruky vzorník RAL, ukáže prstem a je hotovo.

Chatu budovali tenkrát co nejskromněji a nejlevněji, a ani teď by nepostupovali jinak, Honza podotkl, že možná by dům teď postavil dokonce o trochu menší. V přízemí se z předsíně s vestavnými skříněmi vchází rovnou do hlavní místnosti, dveřmi vpravo do koupelny s toaletou. V patře pak jsou dvě ložnice, jedna manželská, druhá pro syna nebo přátele.

Ptám se na usazení domu na pozemek. „Tak to bylo hodně přemýšlení, to je vždycky nejtěžší práce. Dávno jsem se naučil ve škole, že dobrý dům špatné umístění zabije a nezajímavá stavba na dobrém místě dokáže ještě udělat parádu.“

Pohodlné schodiště se svařovalo také podle Janova návrhu, stupně jsou zhotovené z překližky.

MOUCHY NÁM NEVADILY…

Kromě všemi hýčkaného miláčka Bastiana navštívilo chatu i pár nezvaných zvířátek, prohlédli jsme si překvapivé fotografie spouště, jakou pod střechou napáchá jedna akční kuna. Další zvířecí návštěvy oplývají mnohem menšími rozměry, s podzimem se prý za teplem do domu natáhnou muší hordy. Při našem příjezdu mával Honza vítězně dvěma hustě obsypanými mucholapkami a nabízel je do záběru. Neúspěšně. Přehršle much jsem si v domě nepovšimla, příjemné atmosféry ano. Neokázalá chata nezapře dobrý vkus domácí paní. Decentní skandinávský styl sem není na rozdíl od jiných českých domácností implantován násilím, Katrine je původem Norka. Útulný a přitom nepřeplácaný interiér je u zdejších chat vzácností, příliš často se bohužel stávaly odkladištěm věcí, které už doma nikdo nechtěl.

Ložnice v patře jsou stejně jako dolní podlaží otevřené hezkým výhledům. Majitelé volili bílou výmalbu, opět doprovázenou obkladem z OSB desek. Z nich jsou zhotoveny také interiérové dveře.