A hup do kabátu!
Konečně jsme se v našem seriálu dostali do fáze, kdy se nám dům „vyloupne“ do konečné podoby. Bude to omítka, nebo raději dřevěný obklad? Nebo něco hodně moderního – kov nebo plast?
Na tyto otázky bychom měli znát odpověď již z přípravné projektové fáze, protože konečný vzhled domu musí být řešen nejpozději v projektu pro stavební povolení. Stavební úřad svůj souhlas se vzhledem domu často podmiňuje tím, že musí odpovídat okolní zástavbě a může si klást některé konkrétní požadavky i na ztvárnění fasády. Nám se však může stát, že svůj původní názor změníme, když dům vidíme v reálné velikosti, v reálném kontextu… Nebo potřebujeme trochu zkrotit rozpočet a zvolit oproti projektu levnější řešení. Pokud se tedy v této fázi rozhodneme pro výraznější odchylku od projektu, měli bychom s ní stavební úřad seznámit. Přestože můžeme své původní představy změnit, nemůžeme již v tomto okamžiku udělat v řešení zcela zásadní obrat, protože fasáda neurčuje jen vzhled domu, ale aktivně se podílí na užitných vlastnostech stěny, zejména na jejích tepelně izolačních vlastnostech a schopnosti propouštět vodní páry tak, aby v obvodové konstrukci nekondenzovala vlhkost.
OMÍTKA NEBO OBKLAD?
V zásadě můžeme takto rozdělit možnosti, které z hlediska konečného vzhledu domu máme. Tradice i obvykle nižší pořizovací náklady nás nejčastěji směrují k omítce, různé druhy obkladů jí však zdatně konkurují především atraktivním vzhledem. Jak jsme řekli, výběr je úzce spjat s návrhem konkrétní skladby obvodové stěny. Omítkové systémy můžeme aplikovat přímo na zdivo, dokonce i na stěnu dřevostavby, nebo na kontaktní zateplovací systém. Také některé obkladové prvky mohou být připevněny kontaktně přímo na obvodovou stěnu, jako například keramické obkladové pásky, často však tvoří poslední vrstvu tak zvané odvětrávané fasády. Nebo také provětrané, předsazené, nekontaktní či fasády se zadní ventilací. To jsou všechno názvy pro řešení, kdy je mezi poslední vrstvou fasády a obvodovou zdí vzduchová mezera, kudy uniká vnitřní vlhkost vně domu. Finančně je odvětrávaná fasáda nákladnější, při správném návrhu a realizaci však nejspolehlivěji umožňuje vysoušení obvodových stěn a tím stabilitu tepelně izolačních parametrů použitých materiálů. Nákladnou, ale působivou možností je předezděná fasáda, tedy vlastně tenká stěna z lícových cihel či vápenopískových cihel před nosnou obvodovou zdí. A samozřejmě je tu možnost kombinovat omítku s některým z druhů obkladů.
OMÍTKÁM NEODZVONILO
Přes široké možnosti hrají omítky stále prim. Spíše než o omítkách bychom měli mluvit o omítkových systémech, protože omítku tvoří většinou více vrstev maltoviny – cementový postřik, jádrová omítka a finální tenká (štuková) vrstva. Cementový postřik a jádro může nahradit stěrka a síťovina. Samotná omítka je složena z pojiva, plniva, přísad a vody. U fasádních omítek je pojivem vápno, cement, organické pryskyřice a disperze na bázi plastů. Podle něho rozlišujeme omítky minerální a různé druhy tenkovrstvých pastovitých omítek – akrylátové, silikátové, silikonové… Plnivem jsou pak ponejvíce písky různé zrnitosti, případně kamenné drtě, moučky či perlitové hmoty. Tyto komponenty, popřípadě další přísady určují konkrétní vlastnosti omítek. Při výběru správné omítky je třeba znát difuzní odpor stěny, jemuž musí odpovídat průvzdušnost omítky. Dále nás bude zajímat pružnost a objemová stálost, pružná omítka nevytváří při zvýšeném teplotním namáhání vlasové trhliny. Dalším důležitým parametrem je odolnost vůči mikroorganismům – růstu plísní, řas či mechů. Některé omítky jsou odolné přirozeně, u jiných ji zajišťují přísady biocidních prostředků. A v neposlední řadě se mohou omítky lišit svou odolností vůči znečištění, ta je nejvyšší u hladších a méně porézních povrchů, vysokou odolnost vykazují omítky upravené nanotechnologií.
TAK KTEROU?
Kterou z omítek vybrat musí posoudit projektant, aby vhodně doplnila skladbu jím navržené obvodové stěny. Nejdelší tradici mají omítky minerální, původně vápenné, dnes vápenocementové, které jsou díky své pevnosti, odolnosti, prodyšnosti, dlouhé životnosti a univerzálnosti stále nejpoužívanější. Podíl vápna zajišťuje především prodyšnost, podíl cementu pevnost. Vesměs se dodávají již přesně namíchané v suchých směsích. K vyrovnání podkladu slouží hrubější jádrová omítka, na kterou se nanáší tenčí vrstva ušlechtilé omítky. V některých případech je možné použít jednovrstvou minerální omítku, která spojuje vlastnosti jádrové i vrchní omítky.
Čtěte dále Mnoho tváří domovní fasády.
Hladké povrchy novostaveb jako je přesné zdivo, zateplovací systémy či stěny dřevostaveb umožnily rozšíření pastovitých omítek, které se nanášejí v tenké vrstvě. Aplikují se na stěrku, do které se vtlačí výztužná síťovina, která povrch zpevní, zabrání vzniku trhlin a zmírní riziko mechanického poškození. K jejich výhodám patří hlavně odolnost proti vodě, mechanickému poškození nebo znečištění. Nejpoužívanější jsou omítky akrylátové, které lákají nižší cenou a širokou škálou barev. Vzhledem k nízké průvzdušnosti je však můžeme použít pouze tam, kde není tato vlastnost vyžadována, například u kontaktních zateplovacích systémů s polystyrenem. Naopak vysokou paropropustností a všemi příznivými vlastnostmi akrylátových omítek se vyznačují omítky silikonové, jejichž kvalitě samozřejmě odpovídá i vyšší cena. Cenově se mezi akrylátovými a silikonovými nacházejí omítky silikátové s nejlepší paropropustností, avšak nižší vodoodpudivostí a pružností. Jejich velkou výhodou je přirozená odolnost proti plísním a mechům. U silikonových a akrylátových omítek se za tímto účelem přidávají speciální přípravky, které však mají omezenou dobu působení. Zvýšit vodoodpudivost a odolnost proti ulpívání nečistot silikátové omítky dokáže přídavek silikonu. Vznikl tak cenový kompromis mezi silikonovou a silikátovou omítkou – silikon-silikát.
OBKLAD KRÁŠLÍ I CHRÁNÍ
Fasádní obklady dokáží i z poměrně fádního domu vytvořit dům vzhledově přitažlivý. Zároveň chrání obvodovou stěnovou konstrukci před povětrnostními vlivy. Odvětrávané fasády navíc působí jako zastínění domu, což je u dnešních nízkoenergetických staveb velkou výhodou, a jsou i citelnou hlukovou ochranou. Konečná vrstva se může značnou měrou podílet i na tepelně izolačních vlastnostech obvodové stěny. Klasikou jsou dřevěné fasády, které mohou být provedeny jako zavěšené nebo kontaktně připevněné často jen na části fasády. Na fasádu vybíráme raději dřeva, která jsou odolnější vůči povětrnostním podmínkám a která nevyžadují náročnou údržbu. Z našich dřev se nejlépe osvědčuje modřín, kterému neublíží vlhkost, jen časem zešedne, získá patinu. Tedy pokud se nerozhodneme pro některý z druhů nátěrů – lazuru, olej… Zvolit můžeme i tepelně upravené dřevo – thermowood či některé i přirozeně odolných exotických dřev. Další klasikou jsou cihly – lícovky, respektive cihlové lícové pásky, které se lepí na fasádu a vytvoří iluzi cihlového domu za podstatně nižší cenu. Výhodou obou je kromě atraktivního vzhledu naprostá bezúdržbovost fasády. To je ostatně výhodou i dalších fasádních obkladových materiálů, jako je beton či různé druhy deskových materiálů na bázi cementu, tradiční kámen či moderní a atraktivní kov, dokonce i dnes stále častěji používané plastové a kompozitní materiály.
Více informací se nachází v listopadovém čísle, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 12. 12. 2015