Jak úsporný má být dům?

Tentokrát se zaměříme na energetickou náročnost domu, budeme hledat odpověď na otázku, zda stačí postavit dům vyhovující normám, nebo proč se raději rozhodnout pro dům nízkoenergetický, či dokonce pasivní.

V úvodní části našeho seriálu jsme se zabývali tím, že základem úspěšné realizace stavby je kvalitní projekt, nejlépe navržený přesně na míru vašemu pozemku a vašim potřebám architektem či projektantem. S ním je třeba ve fázi projektové přípravy řešit i otázku energetické náročnosti domu, ta totiž bude mít po celou dobu užívání domu zásadní dopad na provozní nákldy.

Jak je dům energeticky náročný?

Nejprve si vysvětleme, co energetická náročnost domu znamená. Obvykle si představujeme, že pouze to, kolik energie spotřebuje dům na vytápění. Každý dům však spotřebovává energii na osvětlení a ohřev vody, a stále více domů potřebuje k svému provozu také energii na chlazení či větrání, do spotřeby energie je třeba započítat i energii nutnou na pohon podpůrných systémů, jako jsou čerpadla, motory a ventilátory.

To vše bere v úvahu průkaz energetické náročnosti domu (PENB). Dům je v něm hodnocen pomocí více kritérií, která zohledňují kvalitu obálky budovy, účinnost technických systémů, dodanou energii a primární energii v členění na obnovitelnou a neobnovitelnou. Hodnotí se metodou srovnávání s referenční budovou, která představuje vyhovující třídu C. Abychom získali stavební povolení nebo souhlas s ohlášenou stavbou, musíme energetickou náročnost průkazem doložit, přičemž dům musí spadat minimálně do kategorie C – vyhovující. Domy s lepšími parametry mohou spadat buď do třídy B – úsporné, nebo A – mimořádně úsporné.

V průkazu nenalezneme dnes tak často užívanou klasifikaci na domy nízkoenergetické a pasivní, pro které je určující „pouze“ měrná potřeba tepla za rok. U nízkoenergetických nepřesahuje 50 kWh/m², u pasivních nesmí překročit 15 kWh/m². Tyto hodnoty je možné snadno spočítat z údajů v PENB. Průkaz vypracuje podle dané metodiky energetický specialista na základě vypracovaného projektu.

Jak snížit spotřebu domu?

Obecně vžitou představou je, že o tom, jak dalece energeticky náročný, respektive jak úsporný dům bude, rozhoduje především kvalita jeho zateplení, kvalita obálky domu. Tedy tepelná izolace a kvalitní a utěsněná okna. To je jistě pravda, ovšem nikoliv celá. Zateplení je jednou z podmínek nutných k dosažení nízké energetické náročnosti, ale ne jedinou, a samo o sobě nestačí k tomu, abychom dosáhli kvalit mimořádně úsporných domů.

Podstatou takových domů je správná celková koncepce domu a souhra jednotlivých činitelů. Cestu za snížením spotřeby domu bychom proto měli začít výběrem projektanta, který má s navrhováním úsporných domů zkušenosti. Důležité je již umístění domu na pozemku, jeho orientace ke světovým stranám. Okna obytných místností by měla být směrována převážně k jihu, na severní stranu se doporučuje naopak oken co nejméně, pokud možno místností spíše obslužných, chodeb, komor atd., které mají menší nároky na vytápění. Prosklené jižní plochy slouží jako jeden z významných tepelných zdrojů – mluvíme o takzvaných pasivních tepelných ziscích. Na omezení tepelných ztrát domu má velký vliv jeho tvar. Měl by být jednoduchý, kompaktní, bez zbytečných arkýřů, vikýřů a dalších členění. Tak se zajistí, aby byl poměr ochlazovaných vnějších ploch k objemu budovy co nejmenší a aby složitými detaily nedocházelo ke zbytečnému vytváření tepelných mostů. Jak jsme zmínili, úsporný dům se neobejde bez kvalitní obálky bránící teplu uniknout ven.

Z čeho postavit dům?

Neexistuje jediný recept, z čeho dům postavit, možností je mnoho, na trhu existuje řada různých materiálů a jejich kombinací, z nichž mnohé jsou schopny splnit požadavky i pro pasivní domy. Rozhodující jsou tepelně izolační vlastnosti konečné skladby stěny, které se vyjadřují pomocí součinitele prostupu tepla U. Čím nižší, tím méně tepla uniká konstrukcí z domu ven. Pro ilustraci: norma doporučuje pro současnou výstavbu U = 0,25 W/m²K, u pasivních domů by však měl být součinitel prostupu tepla nižší než 0,15 W/m²K. Ještě přísnější jsou požadavky na střechu, kterou obecně, v souladu s fyzikálními zákony, uniká nejvíce tepla stoupajícího vzhůru. U úsporných domů nesmíme zapomenout ani na dostatečné zateplení podlah, stropů a dokonce i vnitřních stěn mezi různě vytápěnými prostory.

Jaká zvolit okna?

Správný návrh prosklených ploch a jejich vlastností je jedním z nejobtížnějších úloh projektanta při navrhování energeticky úsporného domu. Z hlediska tepelně izolačních vlastností jsou okna nejslabším článkem obálky budovy. Obdobně jako u jiných konstrukcí se jejich tepelně izolační vlastnosti popisují pomocí součinitele prostupu tepla U, a to jak pro samotné prosklení, tak pro rám. Rozhodující je však součinitel prostupu celým oknem – Uw. Je důležité, aby byl rozdíl mezi tepelně izolačními vlastnostmi stěny a okna co nejmenší. Nízkoenergetické domy vyžadují okna s Uw nižším než 0,80 W/m²K, pasivní než 0,60 W/m²K. I když použijeme ta nejkvalitnější, stále zůstávají nejslabším článkem. To by svádělo k tomu navrhovat okna co nejmenší, což není žádoucí z hlediska komfortu bydlení.

Denní světlo ale k životu potřebujeme ze zdravotních i psychických důvodů. Okna však ovlivňují energetickou bilanci také tím, že umožňují, aby se na vyhřátí domu podílelo i slunce pomocí takzvaných pasivních zisků. Je proto třeba vzít při výběru oken v potaz ještě další veličinu, a to solární faktor (g), který udává, kolik procent slunečního záření projde prosklením. Pohybuje se v širokém rozmezí od 20 do 60 %. Okno s vysokým solárním faktorem může významně přispět k úsporám energie na vytápění v zimě, avšak v létě může docházet k přehřívání interiéru. A naopak, zvolíme-li vynikající tepelně izolační prosklení s nízkým solárním faktorem, může paradoxně dojít ke zvýšení nákladů na vytápění. Prodlouží se totiž topná sezona tím, že na jaře a na podzim nevyužijeme energii slunce a musíme přitápět. V parném létě však tato okna lépe ochrání interiér před přehřátím.

Čemu tedy dát přednost? Tepelné izolaci nebo pasivním ziskům? O tom by měl rozhodnout projektant v souladu s celkovou koncepcí domu. Nemusí zavrhovat ani jednu, ani druhou, ale může zvolit různé typy prosklení. Na jih dát přednost oknům s vyšším solárním faktorem, na sever pak volit okna vysoce tepelně izolující. Tam, kde je to třeba, navrhne i vhodné zastínění.

Jak větrat?

S okny se dostáváme i k další důležité otázce úsporných domů, a to k větrání. Sebekvalitnější materiály použité k výstavbě domu by ztratily svůj smysl, kdyby teplo unikalo z domu spárami a jinými nechtěnými cestami. Předpokladem nízké energetické náročnosti domu je pečlivá realizace a téměř dokonalé utěsnění. S tím však nastává problém s přirozenou výměnou vzduchu právě netěsnostmi zejména kolem oken. Řešením je nucené větrání vzduchotechnickou jednotkou a rozvody vzduchu po domě. Do obytných místností je tak neustále přiváděn vzduch přesně v potřebném množství.

Obvykle je toto řízené větrání spojeno s rekuperací, což znamená, že je teplo z odvětrávaného vzduchu v tepelném výměníku využito k ohřátí toho příchozího. Řízené větrání je často spojeno s obavami, že nebudeme moci v domě normálně otevírat okna. To je omyl, otevírat okna můžeme libovolně, jen to zkrátka není potřeba, protože vzduch v místnosti bude vždy stejně kvalitní. V zimě tak ušetříme a nebudeme na sebe muset pouštět studený vzduch při větrání, a v létě můžeme mít okna dokořán třeba celý den.

Možná si neuvědomujeme, že i v domech spadajících do kategorie C je mnohem méně netěsností, než jsme byli ještě donedávna zvyklí. Ani v těchto domech nedochází k dostatečné přirozené výměně vzduchu tak, aby v něm byl dostatek kyslíku a nebyl přehlcen oxidem uhličitým, který vydechujeme. Možná si neuvědomujeme, jak špatný vzduch bez řádného větrání vdechujeme a jaké nám způsobuje potíže, o tom bychom mohli napsat samostatný článek. Na tomto místě můžeme jen zdůraznit, že v každém domě s kvalitními okny je nutné naučit se účinně a často větrat, jinak ohrožujeme své zdraví. Nebo se můžeme rozhodnout pro řízené větrání i zde.

Vyplatí se postavit energeticky úsporný dům?

Možná se obáváte, že energeticky nenáročný dům bude příliš drahý, že se úspora na provozních nákladech nevyplatí. Proč však nestavět dům z kvalitních materiálů? Proč si nenechat dům dobře navrhnout a pečlivě ho realizovat? Váháme koupit ledničku v třídě A++, byť je o něco dražší než ve třídě B? Navíc ji za pár let stejně vyměníme. V domě však chceme prožít celý život. Přitom neexistuje přímá závislost výsledných provozních nákladů na vložených finančních prostředcích. Dobrý koncept domu, jeho úsporný tvar, orientace, dispozice, pasivní solární zisky… nijak nezvyšují investiční náklady.

Ano, nebudeme smět šetřit na materiálech, ze kterých dům postavíme. Z technologií se nevyhneme řízenému větrání, jinak není další technika nutná. Nebudeme však například potřebovat tak výkonný zdroj tepla. Jak jsme se snažili ukázat, v každém případě se vyplatí investovat do kvalitního projektu, který zajistí součinnost jednotlivých faktorů nutnou pro úsporné fungování domu. Odpověď na otázky dlouhodobé výhodnosti investic do úsporných opatření a technologií pak může dát energeticko-ekonomická optimalizace projektu, která porovná vliv investičních nákladů na provozní. Ukazuje se, že dobře navržený dům může dosáhnout parametrů mimořádně úsporného při navýšení nákladů třeba jen o 10 % oproti domu odpovídajícímu kategorii C. Přitom by měl kromě nižších provozních nákladů zajistit i větší komfort bydlení.

Při výběru toho, kdo pro vás projekt zpracuje, se nezapomeňte o optimalizaci nákladů zajímat. Ideální je, aby projektant spolupracoval s energetickým specialistou již ve fázi projektové přípravy. Mělo by to v současné době být stejnou samozřejmostí jako spolupráce se statikem či topenářem. A nebudeme-li hledět jen na peníze, je investice do kvalitního, energeticky úsporného domu prozíravá. Zajistíme si tak předem soulad s požadavky na výstavbu, ke kterým nás zavazuje legislativa Evropské unie. Postupně budou všechny domy nutně stavěny s minimální spotřebou energie. A dům, který bude budoucím normám vyhovovat, má již dnes vyšší hodnotu. Takže jsme stejně skončili u peněz.

Text: Miloslava Perglová
Foto:

Datum vydání: 21. 4. 2015

Edit: Miloslava Perglová