Příběh knihovny v zahradě

Pohodlníme. Sledovat obrazovku je přece jen méně náročné než začíst se do knížky, a tak se v některých rodinných domech s knihovnou již nepočítá. Jinde v ní zase najdeme místo knih pouhé atrapy. Knížky, přesněji jejich vazby, se v nich staly dekorací, případně prostředkem k vytvoření image majitelů – čtenářů. Do regálů knihovny v zahradě se však v době naší návštěvy stěhovaly opravdové knížky – ke čtení.

Naštěstí čtenáři ještě nepatří do kategorie „ohrožený živočišný druh“. Na světě stále žije mnoho lidí, kteří se bez knížek neobejdou. Patří k nim i historik umění Milan Kreuzzieger, který si s manželkou před několika lety zakoupil stavební pozemek ve strmém svahu nad Berounkou. S žádostí o navržení rodinného domu se obrátil na ateliér Mjölk architekti. Měl však i jiné plány…

Přízemí knihovny slouží jako pracovna, ale i útulné místo k setkávání lidí.

Dvoupodlažní knihovna má půdorys pouhých 2,5 x 2,5 m. Přesto poskytuje dostatek prostoru nejen k práci, ale i odpočinku.

ÚNIK OD RÝSOVACÍCH PRKEN

„Na pozemku jsme se rozhodli postavit i samostatnou knihovnu, a to nejen z důvodu, že jsme měli regály v bytě přeplněné knihami. Chtěli jsme se jejím prostřednictvím se zahradou sblížit, zapustit do ní drápky a užít si přírodu,“ vysvětluje Milan Kreuzzieger, co je vedlo k plánu postavit stavebním pozemku knihovnu. Architekty tento úmysl zaujal. Se stavebníkem se domluvili, že nejprve navrhnou a postaví knihovnu, pak teprve vypracují studii domu. „V záchvatu nadšení jsme pak do týdne zpracovali studii knihovny. Klient s návrhem knihovny souhlasil, líbila se mu,“ vypráví ing. arch. Jan Vondrák a další člen ateliéru architekt Daniel Rohan dodává: „Byl to pro nás odpočinek, únik od rýsovacích prken-počítačů, příležitost něco nejen navrhnout, ale i postavit.“

MULTIFUNKČNÍ KNIHOVNA

Dnes již zprovozněná knihovna v zahradě má podobu dvoupodlažní věžičky vysoké necelých pět metrů o půdorysu 2,25 x 2,25 m. Konstrukce je z profilů smrkového dřeva, vnitřní opláštění z překližky ze stejného jehličnanu. Mezi trámy je knihovna zateplena skelnou vatou o tloušťce 10 cm, opláštění tvoří transparentní laminátové pásy. Výhled na obou podlažích zprostředkovává jedno velké neotevíratelné okno, tepelnou pohodu zajišťují malá kamínka na dřevo. Co se týče využití, přízemí slouží nejen jako čítárna a pracovna, ale zároveň je útulným místem pro setkání s lidmi. Přístup do patra a na střechu umožňuje žebřík – vlastně část konstrukce knihovny. Role patra je příjemně odpočinková. Dobře se zde spí i sní, a pokud si majitel potřebuje odpočinout od lidí, poslouží jako malá trucovna. Mechanicky otevíratelná střecha zase umožňuje pozorování hvězd. Především ale nabízí úžasný výhled do krajiny. Dan Rohan k tomu dodává: „Proto jsme knihovnu vytáhli do patra. Stavby podobného formátu staví snad jen Japonci. Jsou to jejich tradiční čajovny, ale ty jsou jednopodlažní nebo je vyhánějí na strom.“

JAK SHOŘELA PRÁCE

Knihovna se začala stavět v srpnu a počítalo se s tím, že v září by měla být hotova. Dokončení se ale zpozdilo téměř o celý rok, a to ze dvou důvodů. Za prvé se ukázalo, že došlo k podcenění náročnosti stavby. Velmi namáhavá byla již doprava materiálu na místo. Členové ateliéru si tak trochu vyzkoušeli, co obnáší práce vysokohorských nosičů. Do strmého svahu museli vynosit více než dvě a půl tuny materiálu: překližky, dřeva, dvě velká dvouskla. Dokončovací práce proto přišly na řadu až v listopadu, kdy je navíc komplikovalo pro toto období tak příznačné deštivé počasí. Nakonec byla knihovna přece jen do prvního sněhu hotova. Objednalo se fotografování a přistoupilo se k poslednímu kroku – zkoušce komína. Ta dokončení knihovny pozdržela téměř o rok. Architekti – dodavatelé – napojili kamna na komín a odskočili si i se stavebníkem do nedalekého restauračního zařízení na rychlý oběd. Jak se zakrátko ukázalo, ani několikachodový oběd v Hiltonu by je nepřišel tak draho jako tlačenka ve venkovském hostinci. Po odchodu, hned za dveřmi hospody, ucítili kouř. „Kterej blbec to tady v údolí Berounky pálí pneumatiky, pomysleli jsme si svorně v tu chvíli. Pak nám ale došlo, že nehoří pneumatiky, ale knihovna,“ vzpomíná Jan Vondrák a pokračuje: „K místu už naštěstí přijížděli hasiči, které zavolala sousedka. I když byli skvělí, než oheň uhasili, shořely dvě třetiny fasády, žárem prasklo jedno okno, vysavač a vrtačka byly roztaveny doslova na škvarky. Největší škodu ale způsobila samotná voda, bez které by knihovna shořela celá. Přebarvila celou stavbu načerno. Byli jsme v šoku, shořelo strašně moc práce.“ Samozřejmě, že se lidé ptali, proč k požáru došlo. Architekti s humorem, i když v tomto případě poněkud černým, většinou odpovídali, že ho zavinil nešťastný souběh zkušebního provozu komína a místních vepřových hodů. „Důvodem ale samozřejmě byla technická nedokonalost komína. Vybrali jsme levný, abychom ušetřili. Na něčem se ale ušetřit nedá,“ komentuje draze zaplacenou zkušenost Jan Vondrák.

Střechu knihovny lze mechanicky otevřít, což umožňuje za hezkého počasí pozorování hvězd. Střecha zvládá i poslání rozhledny.

Z přízemí se vstupuje na dřevěnou terasu.

I na malém prostoru lze postavit velké věci.

CO BYLO DÁL

Vzhledem k tomu, že zima byla na krku a většinu dnů lilo jako z konve, nedalo se již nic moc dělat. „Po odklizení největšího nepořádku jsme knihovnu zabalili do nepromokavé plachty, aby tající sníh nezpůsobil další škodu. S tím, že na jaře na to skočíme,“ říká Daniel Rohan. A koncem jara na to opravdu skočili. Bylo třeba vyměnit značnou část nosné konstrukce a veškerou izolaci. Původní komín nahradil nový – do- konalejší a bezpečný. Nejnáročnější ze všeho ale bylo obroušení dřeva a překližky. Nešlo pouze o vzhled, ale především o to, aby se nezašpinily knížky.

Knihovna po požáru

Hasit požár pomáhal i buldoček Hugo.

VŠECHNO, JAK MÁ BÝT

Dnes už je knihovna zrekonstruovaná, po požáru jí nezůstaly sebemenší šrámy. Při prohlížení fotografií, na kterých je v plamenech, ale člověka napadne, co asi v tu chvíli cítil samotný stavebník. Architekti vzpomínají, že zachovával naprostý klid. „Klidný jsem určitě nebyl, leccos mi v tu chvíli proběhlo hlavou. Dokonce jsme se pokoušeli i hasit. Pak jsem si ale vzpomněl na Andyho Warhola. Co by asi on dělal v takové chvíli? Určitě by nehasil, ale filmoval, snažil by se ten okamžik zachytit. Taky se mi vybavil osud Národního divadla. Vždyť ta Ženíškova opona stejně nebyla nic moc. To ta druhá Hynaisova je mnohem kvalitnější a tak je tomu i v případě jiných součástí interiéru. Takže se dá říct, že Národnímu divadlu požár vlastně prospěl,“ s úsměvem upřesňuje své pocity Milan Kreuzzieger a pokračuje: „U příležitosti otevření knihovny jsme uspořádali malou zahradní slavnost – návštěvní den pro známé a sousedy, aby viděli, že je všechno v pořádku, že už na našem pozemku nebudou šlehat plameny. Knihy jsme deponovali, několikrát jsme v knihovně i přespali. Teď už si budeme užívat jen tu smetanu.“ Na to špatné, co se při stavbě přihodilo, zapomínají i architekti. „Jsme rádi, že jsme ukázali, že miniprostor 2,5 x 2,5 metry není něco, co ani nestojí za řeč, ale že ho lze všestranně využít,“ potvrzuje Jan Vondrák. Stavebníci budou knihovnu užívat i v zimě. A doufejme, že se na jaře na pozemku začnou hloubit základy rodinného domu. Až se postaví, budou na stráni nad Berounkou opravdu „doma“.

Zleva architekti Jan Vondrák, Lukáš Holub, Daniel Baudis, zprava Daniel Rohan, Jan Mach, uprostřed stážisté Iva Matějovská a Jan Svoboda. Na přípravě projektu knihovny se rovněž podíleli architekti Pavel Nalezený a Jakub Adamec – dnes ateliér Raketoplán.
Realizace a projekty
◗ 2009 – rodinný dům Pikovice
◗ 2010 – Dům pro baletku
◗ 2011 a 2012 zázemí pro festival Street for Art
◗ 2011 – A Room for London – účast ve finále prestižní mezinárodní soutěže
◗ 2012 – Polar Hen – útulek pro bruslaře, realizace vítězného návrhu v mezinárodní soutěži ve Winnipegu
◗ 2012 – vila Hubert, Nový Malín u Šumperka
◗ 2012 – rozhledna v Heřmanicích
Kontakt:
MJÖLK ARCHITEKTI
Pražská 12, 460 01 Liberec 3
tel.: 485 101 711
mjolk@email.cz
www.mjolk.cz