Zahrada plná soch
Socha praotce Čecha pod jabloní, skřítek vykukující z břečťanového podrostu, svatý František mezi liliemi či víla s amforou plnou řeřich na hlavě. To jsou jen některé z objektů, které nás okouzlily na zahradě Bambasových u Českých Budějovic.
Zahrada keramiků Jana a Ivany Bambasových je protáhlý, osmisetmetrový obdélník šplhající užší stranou do mírného kopce. Poněkud problematický, na sever obracený pozemek je ozvláštněný terasami orámovanými vznosnými kamennými portály a četnými keramickými artefakty.
Hned na první pohled nás okouzlila kočka v nadživotní velikosti a vlk, střežící vstup do domu. A samozřejmě i početní andělé, kteří nás provázeli při prohlídce zahrady na každém kroku. Jejich poznávacím znamením jsou goticky formovaná těla, jejichž tvar vychází z tvaru obráceného kornoutu, malá hlava sledující tvar pohybu těla a prolamovaná křídla.
Někteří andělé gestikulují rukama, jiní drží biblický meč nebo malou misku, další jsou ozdobení mandalou. Některé zdobí zoubkování, jiní jsou kompaktní, další přemýšlejí či si ve skupince povídají. Objevili jsme tu však i anděla samotáře, instalovaného na tyči, který spiklenecky vykukuje z roští.
Všechny tyto poetické figury jsou jedním z nejoblíbenějších témat Jana Bambase.
„Někdy se mi zdá, že andělé za mnou na zahradu přišli sami – je to pro mne téměř nevyčerpatelný motiv,“ svěřuje se muž, z jehož rukou se rodí andělé sedící, ležící i stojící. „Jen doufám, že mne jednou neumlátí křídly.“
Zahrada působí svou přirozeně vyhlížející zelení a hejny andělů téměř jako meditační místo – ostatně na dohled je pozoruhodný kostel vybudovaný Dientzenhoferem.
Figurální květináče umožňují hrát si: stejný obličej může mít každým rokem docela jiný „účes“.
ZAHRADA S TERASAMI
Původní majitelé byli zapálení zahrádkáři, kteří pozemek vyšperkovali květinovou výsadbou, a provedli tu zajímavé terénní úpravy: pozemek rozvrhli do tří teras připomínajících rozlehlá pódia. Jednotlivé zahradní sekvence jsou orámované živými ploty. Průchod na další terasu je možný jen skrze středově vystavěné kamenné portály s mohutnými překlady a po několika žulových schodech.
Zahrada díky těmto úpravám získala perspektivu miniaturního amfiteátru a téměř antickou vznešenost. „Celek působí příjemně a velmi autenticky, protože materiál na branky a portály pochází ze starých domů a bouraček,“ říká majitelka.
Výsadba z nízkých keřů, několik starých ovocných stromů a „zátiší“ z vysokých travin novým majitelům zcela vyhovovala, takže zaštipování, sekání a prořezávání keřů je dodnes to jediné, co pro údržbu ošetření zahrady dělají.
„Pozemek byl dlouho na prodej, ale my jsme od začátku věděli, že tuhle zahradu pojmeme jako zelený rám pro naši zahradní keramiku, i to, že v chatku v dolní části pozemku přestavíme na ateliér. Pracujeme tu i odpočíváme, občas pozveme přátele na skleničku, časem se ujala i tradice červnového výtvarného „festivalu“, na němž vystavujeme naše větší díla.“
Plastiky této autorské dvojice mají vždy pozitivní náboj. Neprosazují se, ale zapadají do prostředí zahrady.
Skupiny plastik vyžadují ve svém okolí úměrně vzrostlou výsadbu. Socha trčící uprostřed trávníku málokdy vypadá vkusně.
HUMOR A POEZIE
Keramika může na zahradu vnést nejen poezii, ale i humor, zajímavé napětí a třeba i kus erotična. „Tedy, pokud si pořídíte sochu v podobě Věstonické venuše kombinovanou s pohanskou bohyní, říká paní Jana a předvádí nám jednu ze svých „ženských“. Její Bláznivá Markéta je něco mezi pohanskou bohyní a archetypální, mohutnými vnadami obdařenou svůdnicí. Však se také trošku skrývá za dřevěným plůtkem obrostlým břečťanem.
„Ráda experimentuji, občas dělám kočky a ryby, manžel naopak má svoje stálé motivy: miluje vlky a anděly.“
Objekty z dílny Bambasových často mají blízko k ohni a vodě. Oheň, to je skrytá miska pro svíčku, třeba pod čepicí trpaslíka, která když se večer zapálí, probleskuje žebrováním sochy. Zajímavé je spojení keramiky s vodou, třeba v podobě pítek nebo misek. I ty vytvořila paní domu.
Původní svah byl před lety přeměněn v rovné terasy propojené vždy několika schody.
Modré lobelky se ke keramice hodí.
PŘÍBĚHY ZE ŠAMOTU
Keramice se Bambasovi věnují už dvacet let, od učitelské profese k výtvarnému řemeslu přešli hned po revoluci. Jan je více tradicionalista a rád se drží osvědčených postupů, Ivana ráda experimentuje a víc mění motivy. Zatímco Ivana vytváří své sochy spíše sochařskou metodou, mužská polovina dvojice upřednostňuje techniku plátování. Jejich díla však mají také mnoho společných rysů.
„Začínali jsme malými věcmi, třeba křivými hrnečky, které se lidem moc líbily. Když se zasytil trh s drobnou keramikou, vydali jsme se cestou autorské tvorby, až jsme dospěli k zahradním objektům. V tom nám moc pomohla tahle zahrada, která nás inspirovala svým prostorem. Některé věci dokonce koncipujeme přímo pro určitá zahradní zákoutí.“
Sochy jsou vymodelované ze šamotové hmoty a vznikaly kombinovanou techniku, tedy propojením modelování a plátování. A protože je šamot hrubší materiál s drobnými kamínky, hotové sochy mají drsný povrch, který se ještě zdůrazní patinováním.
Větší objekty jsou z několika dílů, aby byly snadněji přenosné a také aby vešly se do pece. Většina v nich je v jemných odstínech modři nebo hnědi. Ty hlíně dávají oxidy kovů, zejména kobalt a železo. Použitelná paleta barev je daná vlastnostmi šamotu a teplotou výpalu – vypaluje se při teplotě kolem 1220 °C.
„Sochy jsou tak velmi trvanlivé, nevadí jim mráz, ani slunce. A díky tomu, že neexperimentujeme s barvou, můžeme se více soustředit na výraz soch,“ vysvětluje Ivana a dodává: „Přišli jsme na to, že v zeleni se keramice daří nejlépe. V interiéru ve společnosti dalších věcí s rozdílným výtvarným vyzařováním spíše zaniká. Zato zahradní zákoutí s nimi ožijí a naopak – sochy získají další dimenzi.“
Celá zahrada je stinná s několika travnatými plochami.
Plastiky v zahradě nemusejí vždy pocházet od stejného autora, ale měly by být v nějakém vzájemném vztahu. Skupina u starého bazénu působí až surrealisticky.
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 14. 11. 2015
