Smysluplná hravost

Dům, který spořádaně sleduje uliční linii, si nemohl odpustit nádherný výhled na široký pruh zeleně podél Dalejského potoka a na zalesněné stráně Prokopského údolí. Toto poohlédnutí mu dodává dynamický výraz, jakoby z rukou sochaře.

Byla by opravdu škoda neudělat maximum pro to, aby se zúročil největší klad parcely na mírně svažitém pozemku na okraji Prahy – ojedinělý pohled zpět k městu, a přesto do přírody. Tento úkol svěřil majitel pozemku svému nejlepšímu příteli – architektu Zdeňku Rychtaříkovi, který se ho ujal spolu s kolegy z architektonického studila VYŠEHRAD atelier.

Plasticitu stavby podtrhuje nejen tvarování hmot, ale i kombinace materiálů na fasádě. Dřevěný obklad horní stavby doplňuje šedý cementotřískový obklad obytných prostor a světle šedá omítka na části s garáží a technickým zázemím.

Dům sleduje koncept pevné podnože a přesahující hmoty horního patra, které je dynamicky tvarováno směrem k jihozápadu.

SPOLEČENSTVÍ VLASTNÍKŮ

Další výjimečnou vlastností této parcely je sousedství staveb, které svou architekturou s tímto domem vzácně korespondují a navíc nejsou stěsnány tak, jak je dnes, bohužel, při výstavbě rodinných domů na zelené louce obvyklé. A není to náhoda. Na samém počátku se sedm podnikavých lidí různých profesí domluvilo, že společně koupí pole navazující na pražské sídliště. Podařilo se pozemek nejen koupit, ale také se shodnout na moderním architektonickém výrazu, zejména na tom, že jejich domy, které zde vyrostou, nebudou mít sedlové střechy. V dohledu je sídliště s plochými střechami a stavební úřad zde vzhled výstavby nijak nereguloval. To dávalo i dostatečnou volnost architektům. „U rodinných domů stavěných na zelené louce se není čeho chytit a chybí kontext, zde však velikost pozemků dovoluje relativně volnou vazbu na okolí, a tedy i výraznější vzhled,“ vysvětluje spoluautor návrhu architekt Pavel Marek.

DŘEVĚNÁ KRABICE NA ŠEDÉ

Doslova tak popisuje majitel svou původní představu o vzhledu domu – své zadání pro architekty. Z tvorby VYŠEHRAD atelieru ho nejvíce zaujala vila v Čerčanech, která v roce 2001 získala řadu prestižních ocenění. Dlužno podotknout, že nad návrhem domu se architekti s majitelem sešli poprvé v roce 2006. Šedá podnož, která nese dřevěný přesahující kvádr velkým oknem se rozhlížíjící po krajině – to byl koncept, se kterým se majitel ztotožnil. I jinak měl velmi přesnou představu o tom, co od svého domu očekává, zejména o jeho dispozici. Vzájemná shoda vyústila v první skicu, která potřebovala jen málo drobných úprav, aby byl návrh přijat. „Přiznávám, že naším záměrem bylo tentokrát si s hmotou horního podlaží trochu více pohrát, ale ne samoúčelně. Provozní schema je základ, kterému musí být práce s hmotou podřízena. Dominantním rysem je velká lodžie natočená směrem na jihozápad, expresivnost tvarování sleduje v prvé řadě cíl poskytnout co nejlepší výhled tímto směrem,“ popisuje Pavel Marek. Dynamiku podporuje i lomení střech, hřeben je veden napříč hmotou horního kvádru. Atypický tvar horního podlaží se propisuje i do interiéru – místnosti se zkosenými stěnami působí příjemně nevšedně a hravě.

Hlavní obytná místnost orientovaná na jihozápad je opticky propojena s terasou. Třemi schůdky vedoucími do schodišťové haly se dům přizpůsobuje terénu.

Schodiště z dřevěných stupňů zavěšených na ocelových lankách působí velmi subtilně.

KDYŽ VBĚHNE FASÁDA DO INTERIÉRU

Přízemí sice ctí pravoúhlou geometrii a pokorně se přizpůsobuje tvaru pozemku, přesto ani jemu hravost neschází. Dominantním prvkem je zde cedrový strop – zcela shodný s materiálem fasády. Vybíhá z centrální společenské místnosti až do podhledu terasy a smazává tak přechod mezi interiérem a vnějším prostředím. Světlá výška obývací části prostoru s dřevěným stropem je promyšlenou konstrukcí záměrně zvýšena, aby jeho nezvykle tmavší tón neubral interiéru na prostoru. Ke stropu ladí světlá podlaha, která se podřizuje dominanci stropu. Záměr architektů nechat strop co nejvíce vyniknout byl ve vzácné shodě s touhou majitele po podlaze v barvě slonové kosti. Hledání takové masivní dřevěné krytiny však bylo obtížné, nakonec se podařilo objevit průmyslovou mozaiku z běleného jasanu. Sice za čtyři roky používání poněkud ztmavla, přesto je uklidňujícím a sjednocujícím prvkem celého domu. Najdeme ji ve všech obytných místnostech a díky ní ani nepostřehneme tři schůdky mezi schodišťovou halou a obývacím pokojem, které si vyžádal svažitý terén.

Vizitka domu:
Autoři: VYŠEHRAD atelier – Pavel Marek, Zdeněk Rychtařík, Jiří Smolík, Martin Šafránek
Projekt: 2006 – 2007
Realizace: 2009 – 2011
Užitná plocha: 255 m2
Zastavěná plocha: 220 m2
Plocha pozemku: 1319 m2
Založení: železobetonová základová deska a základové pasy
Konstrukce: stěny z keramických bloků Porotherm, lokálně z monolitického železobetonu. Z něj jsou realizovány stropní konstrukce, včetně šikmých střešních desek.
Fasáda: Přízemí je opatřeno kontaktním zateplovacím systémem s tenkovrstvou hladkou omítkou či cementotřískovým obkladem, horní hmota je zateplena minerální vatou a obložena vertikálně kladenými cedrovými palubkami.
Okna: hliníková s dvojsklem
Vytápění: centrální teplovodní s podlahovými konvektory, zdroj plynový kotel

Půdorys přízemí: 1 – zádveří, 2 – šatna, 3 – schodišťová hala, 4 – garáž, 5 – technická místnost, 6 – pokoj pro hosta, 7 – koupelna s WC, 8 – sauna s odpočívárnou, 9 – WC, 10 – komora, prádelna, 11 – obytná místnost s kuchyní, 12 – spíž, 13 – terasa

Půdorys patra: 1 – chodba, 2 – šatna, 3 – ložnice, 4 – koupelna, 5 – WC, 6 – koupelna, 7 – šatna, 8 – pracovna, 9, 10, 11 – pokoje, 12 – lodžie, 13 – terasa

PROMYŠLENÁ DISPOZICE

Provozně je dům rozčleněn do dvou základních částí, denní obytné v přízemí a noční soukromé v patře. Velkorysý obytný prostor spojený s kuchyní je otevřen směrem k jihozápadu a navazuje na terasu. I na ní vnímáte neobvyklost řešení – vzhledem k nerovnoměrnému přesahu horního podlaží má zastřešení různou hloubku.

Ač je kuchyň součástí velkého společenského prostoru téměř čtvercového půdorysu, je z něho jakoby vyjmuta a působí jako samostatný celek. Tento dojem je vyvolán nižším stropem a jednotnou šedou výmalbou stěn i stropu. Černý pracovní ostrůvek prostor kuchyně uzavírá. Přízemí navíc nabízí i pokoj pro hosta s vlastním sociálním zázemím umožňujícím diskrétní intimitu, saunu s odpočívárnou a ve východní a severní části dvojgaráž a technickou místnost. Patro je rozděleno na dětskou a rodičovskou část s vlastními koupelnami a prostornými šatnami. Dětské pokoje si užívají výhled z lodžie, jejich členění a počet bude záviset na počtu potomků. Své místo našla v patře i malá pracovna.

Dominantním prvkem společenské místnosti je cedrový strop, přebíhající do podhledu terasy. Světlá podlaha je volena tak, aby mu nekonkurovala.

Snížený strop kuchyně a šedá výmalba opticky vyčleňuje kuchyň z hlavní obytné místnosti.

KDYŽ MÁ KLIENT JASNO

Spolupráce majitele a architektů byla v mnohých ohledech nadstandardní, nejen pro jejich přátelský vztah. Zejména proto, že měl majitel o mnohých řešeních velmi jasné představy, které byl schopen tlumočit a také si ohlídat jejich realizaci. Projevilo se to například v již zmíněném hledání barvy podlahy, víceméně podle jeho návrhu vznikla kuchyň,. Transparentní dvanáctivrstvý lak černých skříňových dvířek navozuje dojem skla, pracovní desky a ostrůvek jsou z masivní žuly v saténovém provedení. Snaha naplnit co nejvíce svou představu se promítla i do výběru dřeva pro obklad fasády či terasy. Často používaný modřín či levný smrk neslibovaly dostatečně trvalý požadovaný vzhled, proto se dala přednost dražšímu cedru, který se však dokáže odměnit svými užitnými vlastnostmi. Majitel domu šel dokonce tak daleko, že si osobně ohlídal rozložení prken na fasádě, kdy si nechal nejdříve vyskládat příslušný úsek na zemi a prohazoval prkna, aby tvořila tu správnou mozaiku a vzájemně navazovala. Pro terasu zvolil tropické dřevo garapa, které se také vyznačuje poměrně stálou barevností. Terasová prkna nechal zbavit drážek, aby se hladká plocha lépe udržovala a působila celistvě. V koupelnách si dal zase záležet na výběru obkladu, který je všude tmavý, ale v každé koupelně má jiný barevný nádech. „Je dobře, když klient ví, co chce, a své názory nemění. Jinak často vzniká nekonečně mnoho studií a změn v průběhu procesu projektování i realizace, které mohou vést k chybám, protože se ztrácejí původní souvislosti. Ideální je klient, který má jasnou představu a dokonce hlídá detaily, jako v tomto případě,“ vzpomíná Pavel Marek.

Zelená střecha na garáži oživuje výhled z chodby ve druhém podlaží.

Malá pracovna navazuje na menší terasu severozápadním směrem.

VYŠEHRAD atelier

Vyšehrad atelier založili v roce 1996 Jiří Smolík a Zdeněk Rychtařík. Práce atelieru byly oceněny v prestižních domácích i zahraničních soutěžích. „Za nejvýznamnější považujeme GRAND PRIX Obce architektů v roce 2000, 2001, 2009 a hlavní cenu v soutěži Contractworld award 2011 – 1. cena v kategorii přestavba / změna využití.

Propojení účelnosti a estetické hodnoty – to je určující impuls naší tvorby. Náplní práce je široké spektrum témat v oblasti navrhování novostaveb, rekonstrukcí, interiérů, designu, urbanismu a územního plánování. Každý projekt je řešen individuálně se snahou o nalezení nového a často netradičního řešení. Pro dobrý konečný výsledek díla vzniklého z úzkého dialogu se zadavatelem je nutná účast autora – architekta ve všech fázích procesu. Práce proto nekončí návrhovou studií, ale se stabilním okruhem spolupracovníků jsou dále zpracovávány projekty pro územní a stavební řízení, realizační dokumentace a podklady pro výběr dodavatele. Optimální průběh realizace je zajištěn inženýrskou činností, autorským a technickým dozorem.“