Nemusíme se klouzat

V souvislosti s táním antarktických ledovců nás meteorologové varují před tuhou zimou, na kterou bychom se měli řádně připravit. Naši obranyschopnost před teplotou klesající hluboko pod bod mrazu a vydatnými sněhovými nadílkami mohou značně zvýšit venkovní topné systémy.

Venkovní topné systémy nás mohou ochránit před kolapsy nejrůznějšího druhu: například proměnou venkovních schodů v nebezpečnou skluzavku a blízkých komunikačních cest v kluziště – či prasknutí vodovodního potrubí.

O CO JDE?

Venkovní topné systémy chrání před vznikem námrazy komunikační trasy v okolí domu, zabraňují popraskání potrubí a zamrzání okapů. Můžeme je přirovnat k podlahovému vytápění pro exteriér. Jejich základ tvoří speciální kabely nebo rohože, jako je tomu v interiéru. Systémy nepředstavují velkou investici a pro představu o finanční náročnosti provozu – například ochrana okapů a svodů se u standardního rodinného domu pohybuje v řádu několika set korun. Systémy mají nenáročný provoz – většinou spolehlivě slouží celou řadu let, aniž by vyžadovaly údržbu.

ABY TO NEKLOUZALO

Jak již bylo zmíněno, venkovní topné systémy mají několik poslání. Instalují se pod povrch komunikačních tras v okolí domů, aby nám ulehčily boj se sněhem a mrazem. Vzhledem k tomu, že kvalitní ochrana venkovních ploch, která zabezpečí sjízdnost a schůdnost povrchů za každého počasí, musí fungovat 24 hodin denně, jsou venkovní vyhřívací systémy spolehlivější než posypové materiály, zejména sůl, které poškozují řadu v současnosti používaných venkovních dlažeb, navíc přestávají při hodně nízkých teplotách působit. Dalším důvodem k využití automatické zimní údržby venkovních ploch je odpovědnost za škody vzniklé v souvislosti s neudržovaným povrchem komunikace v majetku fyzické či právnické osoby. Systém zimní údržby – vyhřívání venkovních ploch – funguje automaticky při poklesu teploty pod bod mrazu a detekci vlhkosti na venkovních čidlech. Systém topných kabelů spíná po přibližně dvou až osmi milimetrech čerstvě napadaného sněhu (podle vlhkosti) a v závislosti na hloubce uložení topných kabelů pod libovolným povrchem (zámková či kamenná dlažba, asfalt, beton apod.) reaguje v řádu desítek minut. Sníh proměněný na vodu odtéká do dešťové kanalizace, náledí nemá šanci, nemá z čeho vzniknout. Systém s vhodně zvolenou regulací je sepnut prakticky pouze tehdy, když sněží, proto odpadá problém s odklízením sněhu a následným náledím. U obytných objektů se topné systémy rovněž využívají k temperování podesty, vyhřívání stupňů venkovního schodiště či přístupového chodníku a vjezdu do garáže. To lze realizovat dvěma způsoby – vytápěním celého komunikačního prostoru nebo pouze pruhů pro kola aut a pro pěší. Venkovní topné systémy ochrání před zamrzáním i pojezdovou kolejnici pojezdových vrat i vrata samotná a zajistí temperování odtokového kanálku před vraty garáže. Co se týče instalace, většinu topných systémů lze instalovat v různých požadovaných tvarech prakticky do všech typů povrchů – pod asfaltovou vrstvu či venkovní dlažbu nebo mohou být zality přímo v betonu.

PRYČ S RAMPOUCHY

Venkovní topné systémy se často instalují do žlabů, svodů, případně i do úžlabí a na hranu střech, protože v zimě často zamrzají, přičemž dochází k jejich poškození a v důsledku toho i narušení samotné střechy, fasády a následnému zatékání do objektu. Pro člověka jsou zase nebezpečné padající rampouchy a kusy ledu. Aby vyhřívací systém zajistil potřebnou ochranu všech komponent střechy, musí mít potřebný výkon, který závisí na celé řadě faktorů. K nejdůležitějším patří rozměry střechy a okapů, umístění objektu z hlediska klimatických podmínek a nadmořské výšky, orientace objektu podle světové strany, typ střešní krytiny a sklon střešního pláště. Důležité rovněž je, zda se jedná o takzvanou teplou nebo studenou střechu. Studená střecha je dobře tepelně izolovaná, takže problémy se zamrzáním vznikají v důsledku odtávání ledu a sněhu vlivem slunečního záření a následného zamrzání vody v okapových žlabech a svodech. V případě těchto střech postačí, pracuje-li topný systém v poměrně úzkém teplotním intervalu (zpravidla cca -5 až +2 °C). U nedostatečně tepelně izolovaných, tzv. teplých střech, dochází naproti tomu k odtávání sněhu i při podstatně nižších teplotách. Ochrana okapových svodů a žlabů se instaluje přímo do nich. Ve výjimečných případech se topné kabely připevňují i na okraj střechy.

TERMOSTATY NEJÚSPORNĚJŠÍ

I venkovní topné systémy lze ovládat jak mechanicky, tak elektronicky. Nejmodernější je ale řízení pomocí speciálně vyvinutých termostatů. Při správné kombinaci termostatů a senzorů (vlhkostních a teplotních) systém přesně vyhodnocuje teplotní i vlhkostní podmínky, takže vytápění se zapíná pouze na nezbytně nutnou dobu a úspornost provozu se zvyšuje. Aplikace pro ochranu venkovních ploch s použitím automatické regulace se pohybuje v závislosti na lokalitě (klimatické podmínky) podle zkušenosti od 250 hodin (střední Čechy) až po 800 provozních hodin ročně (horské oblasti).

ABY MRÁZ NETRHAL POTRUBÍ

Přímo pohromu v domácnosti může způsobit zamrznutí vodovodního potrubí, k čemuž nezřídka dochází, přestože je chráněno tepelnou izolací. Zamrznutí způsobuje popraskání trubek, jehož důsledkem je vypnutí přívodu vody. Domácnost se ocitá bez vody a rodinu čekají náročné stavební práce, které samozřejmě nejsou levné. Předejít této nežádoucí situaci lze pomocí topných kabelů. Jejich instalace ale neznamená, že by odpadla nutnost potrubí tepelně izolovat, neboť kvalita a tloušťka tepelné izolace ovlivňují instalovaný výkon topného kabelu i provozní náklady. Nejlepší je nechat si přesně spočítat potřebný výkon a navrhnout vhodný způsob aplikace. Ochrana potrubí proti zamrznutí se instaluje přímo na potrubí, kde se přichytí hliníkovou lepicí páskou.

 

Datum vydání: 28. 11. 2015

Edit: Alena Vondráková