Z cihel? Ze dřeva? Z betonu?

Z čeho postavit nový dům je jednou z prvních otázek každého stavebníka. V té chvíli má na mysli především obvodové zdi. Ty v našich představách dělají dům domem. Čím se při výběru řídit? Cenou? Pevností? Rychlostí výstavby? Schopností izolovat?

Je lepší zděný dům než dřevostavba? Je lepší pórobeton nebo cihelné zdivo? Je lepší jednovrstvé zdivo nebo zeď s vrstvou izolace? Na otázky typu co je lepší, neexistují jednoznačné odpovědi. Každý z materiálů certifikovaných na našem trhu musí splňovat technické a bezpečnostní požadavky podle daných norem, které jsou u nás poměrně přísné. S každým proto můžeme postavit kvalitní dům. Jak s ním budeme spokojeni, záleží do značné míry na tom, jak dobře jsme si ujasnili, co od něj očekáváme, na co jsme zvyklí, co máme rádi. Na samém začátku rozhoduje o kvalitě domu projekt. Dnešní domy jsou natolik sofistikované, že je třeba řešit je od samého počátku jako celek. Již s výběrem stavebního systému bychom měli vědět, jakým způsobem budou vytápěny, jak bude řešeno větrání a podobně. Zkrátka nezáleží na materiálu samotném, ale na jeho správném použití a součinnosti s ostatními materiály a zařízeními, aby dům dobře fungoval. Velký podíl na konečné kvalitě domu má pak jeho realizace. Pečlivost, přesnost, důsledné dodržování technologických postupů, to jsou přístupy ke stavění, které nabývají v současné době na důležitosti.

NA ČEM ZÁLEŽÍ?

Materiál pro nosné obvodové konstrukce musí v prvé řadě unést nejen střechu, ale i další zatížení sněhem či větrem, předepsán je minimální stupeň požární odolnosti a samozřejmostí je zdravotní nezávadnost. Již v těchto základních kritériích však mohou být určité rozdíly, například zděný dům bude pevnější než lehká dřevostavba. Oba vyhoví normám, a proto do hry vstupují osobní preference. Někdo dává přednost bytelnému

domu pro celé generace, jiný rychle postavenému, který nebude jeho děti svazovat v budoucích životních volbách. Je proto důležité si jasně stanovit, na čem nám záleží a porovnat jednotlivé materiály podle všech kritérií z hlediska vlastností budoucího domu. A především se nezaměřit pouze na cenu. Uvědomme si, že materiál na hrubou stavbu činí zhruba čtvrtinu celkových nákladů, náklady na materiál pro obvodové zdi ještě méně. A ceny těchto materiálů nejsou podstatně odlišné. Šetření na materiálu, který nejvýznamněji ovlivňuje užitné vlastnosti domu, proto nemusí být šetřením na pravém místě. Úspory hledejme raději u materiálů, které je později možné vyměnit, například na obkladech, podlahových krytinách, či na zařizovacích předmětech. Podívejme se tedy na to, čeho si při výběru stavebního systému všímat.

JAK BUDE DŮM ENERGETICKY NÁROČNÝ?

O tom z velké části rozhoduje právě obálka domu. Je to kritérium, které je v současné době v centru pozornosti, dokonce natolik, že jsme, bez nadsázky řečeno, v tomto ohledu zbaveni svobody postavit dům, který by nebyl alespoň energeticky úsporný. Podle norem musí novostavba splňovat kritéria pro energeticky úsporné domy (kategorie C podle Průkazu energetické náročnosti budov). Celkem běžně se dnes staví na úrovni standardu nízkoenergetických domů a přibývá i domů pasivních, u nichž je potřeba energie … nižší než 15 kWh za rok. Což je v souladu s tím, že do roku 2020 by měly normy povolovat pouze stavbu domů s téměř nulovou potřebou energie.

Naopak svobodu a široký výběr máme ve volbě technologií a izolačních materiálů.

Porovnáváme-li materiály pro stavbu z hlediska tepelněizolačních vlastností, budeme se zajímat především o tepelnou vodivost materiálu a o prostup tepla obvodovou stěnou. Součinitel tepelné vodivosti λ vyjadřuje schopnost materiálu vést teplo, o vlastnostech obvodové stěny lépe vypovídá součinitel prostupu tepla U, proto ho předepisují příslušné stavební normy. Udává množství tepla, které projde jedním metrem čtverečním stěny při rozdílu vnitřní a vnější teploty 1 K. Čím je tato hodnota nižší, tím jsou tepelněizolační vlastnosti stěny lepší. Doporučená hodnota současných norem je U = 0,25 W/m2K, stěny pasivních domů by měly dosahovat U = 0,18 až 0,12 W/m2K. Na konečném výsledku se podílí všechny materiály ve skladbě stěny, například včetně omítek, a také kvalita realizace, tedy zda teplo neuniká slabými místy v konstrukci, netěsnostmi, spárami – tak zvanými tepelnými mosty.

 

JEDNA VRSTVA NEBO SENDVIČ?

To je další z podstatných otázek. Chceme stavět z jednoho druhu materiálu nebo stěnu „poskládat“ z více vrstev? Ještě poměrně nedávno bylo pro dosažení tepelných vlastností nízkoenergetického nebo pasivního domu nutné volit tak zvanou sendvičovou konstrukci stěny. Její nosnou část tvoří pevný a levný materiál, tepelné vlastnosti jí dodá vrstva izolace. Materiály pro nosné konstrukce totiž neměly požadované tepelně izolační vlastnosti – co je pevné, to zpravidla špatně izoluje. Nicméně i tento fyzikální zákon se v současné době daří výrobcům zdicích materiálů „obejít“ a vyvíjejí takové výrobky, které jsou zároveň dostatečně únosné a zároveň i výborně tepelně izolují. Nejenže umožňují jednovrstvé zdění na úrovni doporučených norem, ale špičkové výrobky splňují požadavky nízkoenergetických, a dokonce pasivních domů. Výhodou je homogenní stěna, poměrně snadná a jednoduchá realizace i možnost použití tradiční technologie – zdění.

Předností sendvičových konstrukcí je možnost dávkovat přesně jakoby podle receptu potřebné vlastnosti volbou jak jednotlivých materiálů, tak jejich množství – tloušťky. Nosný materiál a izolant bývá doplněn o další vrstvy, většinou fólie, které chrání chrání před pronikáním vlhkosti. Složitější vrstvení stěny však přináší větší rizika poruch ve spojích a je náročné na správné stanovení skladby a její realizaci, což se týká především zděných zateplených konstrukcí. Sendvičový systém funguje velmi dobře u dřevostaveb. Vzhledem k silné vrstvě velmi kvalitní izolace mezi tenkými dřevodeskami se dosáhne velmi nízkého prostupu tepla při malých tloušťkách obvodových stěn.

JAK RYCHLE?

Rychlost výstavby je v dnešní uspěchané době velmi důležitým kritériem, ale i z tohoto pohledu se vlastnosti jednotlivých technologií přibližují. V rychlosti vedou jednoznačně postupy s minimem mokrých procesů, které nevyžadují technologické přestávky, tedy zejména dřevostavby, a samozřejmě stavby prefabrikované, montované. Prefabrikace, tedy přesunutí části úkonů do továrních hal, nemusí znamenat vzhledovou jednotvárnost – v továrně se panely mohou připravovat s ohledem na konkrétní dům. Zrychluje se však i proces výstavby zděných domů díky přesnému zdění na tenkou vrstvu malty nebo lepidla, po založení první řady již není třeba každou řadu zvlášť vyrovnávat. Do stavby se dostává minimum vody, čímž se zkracují technologické pauzy pro další konstrukce, pojivo rychle tvrdne a je zatížitelné mnohem dříve než klasická malta. Jak rychle postavíme stavbu, není jen otázka toho, jak brzy budeme bydlet, ale jak dlouho budeme mít vázané finanční prostředky v jiném bydlení a podobně.

AKUMULOVAT, DÝCHAT?

To, zda je důležité, aby stěny akumulovaly teplo, je hodně frekventovaná otázka, na kterou neexistuje shoda v názorech. Na první pohled se nemusí zdát příliš důležitá, ale opak je pravdou. Odpověď na ni rozhoduje o způsobu života v domě, o systému vytápění. V domě se stěnami s dobrou akumulační schopností nějakou dobu trvá, než ho vytopíme, než se prohřejí stěny. Ty ale teplo udržují a postupně nám ho vracejí. Dům s malou tepelnou kapacitou, jako například dřevostavba, se velmi rychle vyhřeje, ale opět rychle vychladne. To se mnohému zdá méně přijatelné, ale v domech s velmi malou potřebou tepla k vytápění klesá i význam akumulační schopnosti stěn, vysoká akumulační schopnost konstrukce může být někdy i na překážku pružnosti regulace. Navíc je možné lehčí stavbě zajistit schopnost akumulace jiným způsobem, například akumulační stěnou či podlahou. Zvolenému materiálu, respektive zvolené filozofii, musí odpovídat i volba otopného systému. V prvním případě bude spíše vyhovovat centrální teplovodní vytápění, ve druhém může vyhovět pohotová elektřina.

MUSÍ DŮM DÝCHAT?

Tuto otázku slýcháme často a v žádném případě neznamená, že dům skrze obvodové zdi větrá. Nejedná se však o větrání, ale o tak zvanou průvzdušnost, o schopnost propouštět vodní páry z interiéru ven. Tedy o to, zda je skladba stěny difuzně otevřená či uzavřená. Podstata problému tkví v tom, aby ve stěně nekondenzovala vlhkost, nepůsobila zde destruktivně a nestala se základem pro vznik plísní a hniloby. Je to možné zařídit tak, aby vlhkost do konstrukce vůbec nevnikla – pomocí parozábrany, anebo parobrzdou průnik pouze vlhkosti omezit a skladbu stěny zvolit tak, aby byla vlhkost schopná dostat se vně domu. Podstatné je, aby byla skladba stěny, ať již otevřená nebo uzavřená, navržena správně a zejména aby byla dobře provedena. To je o něco důležitější u difuzně uzavřených konstrukcí, u nichž se s tím, že by se vlhkost dostala dovnitř nepočítá. Je však třeba zdůraznit, že ani difuzně otevřená konstrukce za vás nevyřeší větrání domu. U starších domů se neřízeně „větrá“ hlavně netěsnostmi v konstrukci, kolem oken a podobně. A protože dnes stavíme domy téměř dokonale utěsněné, je třeba myslet na to, jak je budeme větrat. Otevřít ráno a večer okno nestačí. Ale to už je námět na jiný článek.

CO VYBRAT?

Příznivci klasické technologie zdění mají na výběr z broušených cihelných bloků, pórobetonu, či lehčených betonových tvarovek. Tyto materiály je možné zvolit jako základ sendvičových konstrukcí, kde se velmi dobře uplatňují pevné vápenopískové cihly nebo betonové tvarovky. Mnohé zdicí materiály však již vyhoví nárokům na výstavbu energeticky úsporných domů i při jednovrstvém zdění. Klasické zdicí materiály jsou dnes již ve výrobě spojovány s izolantem a umožňují touto klasickou technologií postavit i domy pasivní. Přesné tvarovky se spojují velmi tenkou vrstvou malty nebo lepidlem, čímž se minimalizují mokré procesy i možný vznik tepelných mostů, zkracuje se doba výstavby. Zdicí materiály obecně nabízejí vysokou akumulační schopnost, zvukový útlum a nízký difuzní odpor – průvzdušnost stěn. Keramické bloky zaujmou komplexností všech potřebných vlastností a věky prověřeným materiálem, jistou nevýhodou je vyšší křehkost vzhledem k až filigránskému mřížování tvárnic. Předností pórobetonu je snadná opracovatelnost a nízká hmotnost, jednoduchost použití ve svépomocné výstavbě, výborné tepelněizolační vlastnosti bez nutnosti kombinovat tvarovky s izolačním materiálem. Obvykle se jako nevýhoda uvádí vysoká nasákavost pórobetonu, poslední výzkumy však prokazují, že uzavřené póry tohoto materiálu absorbují vodu velice pomalu. Liaporbetonové tvárnice vynikají vysokou únosností zdiva spojenou s výbornými tepelněizolačními vlastnostmi.

Reprezentantem domů s malou akumulační schopností jsou sendvičové dřevostavby. které hrají prim v rychlosti výstavby. Jejich plusem je i menší tloušťka stěny při výborných tepelněizolačních vlastností, a tedy zisk větší obytné plochy na daném půdorysu, nevýhodou může být nižší neprůzvučnost. Dřevo vzbuzuje obavy z nižší požární odolnosti, ale jak jsme zmínili na začátku, musejí i dřevostavby odpovídat normám a tedy být i dostatečně požárně odolné. Pro zajímavost – zuhelnatělá povrchová vrstva brání u objemných kusů – trámů, stěn, dalšímu hoření.

Zvolíme-li kvalitní certifikovaný materiál, návrh domu svěříme dobrému projektantovi a realizaci solidní pečlivé firmě, měli bychom být s výsledkem spokojeni.

Odborná spolupráce: Ing. Jiří Domlátil

Datum vydání: 1. 10. 2015

Edit: Miloslava Perglová