Dům tak akorát, „do ruky“

Architekt Marek Pavlas pro svou rodinu vybudoval domov, který je ve všech ohledech příjemně uměřený. Zrekonstruoval dům, který dobře funguje, pohodlně slouží, ale majitele zbytečně nezatěžuje přehnanými nároky na péči a údržbu. K dobovým prvkům přistupoval s citem, novodobé úpravy ponechal přiznané.

Rodina žije v útulném prvorepublikovém domku v Praze-Vokovicích, obývají krajní z domků sestavených do trojdomu. Kočího kolonie (pojmenovaná podle stavitele Kočího), vystavěná ve dvacátých letech, má při pohledu z letadla tvar vějíře, je urbanisticky skvěle zvládnutá, měla a ještě stále má jednotný, vzhledově ucelený ráz. Identické domy původně měly fasádu z uskakovaných cementových cihel s hrubou probarvenou omítkou, jednotné členění oken a sedlové střechy. Postupem doby sice dostaly stavby dost zabrat, obyvatelé je „obohatili“ přístavky a nadstavbami, bez rozmyslu měnili barvy fasády, dryjáčnicky přidávali nebo ubírali na fasádních prvcích, stará členitější okna nahrazovali strohými moderními – kvalitní koncept obytné čtvrti se jim přesto zničit nepodařilo, základ je zdravý. Lokalita je milým ostrůvkem klidu v rušnější pražské zástavbě, má náladu dnes tak vyhledávaného rezidenčního bydlení, letos navíc obohacenou o rychlé a tiché dopravní připojení. Od nové stanice metra na prodloužení „zelené“ trasy A trvá Pavlasovým cesta domů pěšky přibližně sedm minut.

CO PONECHAT, CO ZVÝRAZNIT…

Ani domku rodiny Pavlasovy se stavební úpravy v průběhu let zcela nevyhnuly, každá doba si žádá své. V padesátých letech vznikla přístavba u vstupu v přízemí, kde je nyní umístěna koupelna a pracovna/pokoj pro hosty. A v sedmdesátých letech přibyla pod dům garáž s prudkým vjezdem. Jak při úpravách domu postupovat, bylo architektovi a jeho paní jasné: „Když jsme dům rekonstruovali, tak jsme se snažili to, co tu bylo původní a mělo cenu a smysl, zachovat. To znamená, všechny dveře, okna a lustry… Co je nové, přiznáváme, že nové je. Zároveň nám šlo o to, nerozbít charakter, náladu domu.“

Strmé schodiště ke vstupu bylo nahrazeno pozvolnějším a pohodlnějším. Přístavbu z padesátých let si manželé u domu již ponechali, architekt jí však proměnil interiér. Blíže za vstupními dveřmi navrhl nové „odlehčené“ zádveří, oddělené od chodby posuvnými skleněné díly – venkovní obuv tak zůstane mimo chodbu, ale dveře do koupelny a pracovny již náležejí více k nitru domu. Jak sympatický architekt vysvětluje: „Nemám rád, když se chodí do pokojů „přes rohožku“, když člověk musí přeskakovat boty.“ Stěnu mezi původním zádveřím a pokračováním chodby nechal autor rekonstrukce vybourat a vstupní zónu lépe funkčně a opticky propojil. Ostatně, podívejte se na půdorysy, vystihují rekonstrukci jasněji než jakýkoli slovní popis… Nová koupelna je hravě barevná. I když architekt původně uvažoval o nenápadně zbarvených velkoformátových obkladech, nakonec vybral menší barevné dlaždičky. U vany jsou v červeném provedení, a sprchový kout v přízemí i ten v patře mají shodné hřejivě žluté kachlíky. Pro bydlení mladé rodiny se čerstvé barvičky přece docela dobře hodí.

PŘÍZEMÍ SE OTEVŘELO

Bouracích prací bylo více, v přízemí padla příčka v hlavním obytném prostoru. Mít dva oddělené menší pokoje v dnešní době již nepovažujeme za praktické, kuchyň je nyní s jídelnou a obývacím pokojem propojená do jedné místnosti. V kuchyni se zvětšilo také standardní okno do zahrady, je tu nově okno francouzské, na které v budoucnu naváže vyvýšená terasa na úrovni podlahy.

Mladá paní získala prostornou praktickou kuchyň v nadčasovém bílém provedení, s množstvím úložných možností. Tvarově manželé zvolili u kuchyně řešení, které se jim osvědčilo v předchozím bytě. U jídelny nějakou dobu váhali, jak ozvláštnit zeď vedle jídelního stolu. Domácí pán a sběratel sáčkových cukrů v jedné osobě má sice rád tapety, doma však chtěl něco osobnějšího, každá tapeta se časem okouká. Spontánní malířská akce á la Jackson Pollock se odehrála během jediného tvořivě laděného večera, a oba manžele dost bavila. Prý přestože zakryli igelitem většinu místnosti, povedlo se jim pár cákanců umístit až na strop. Autorská stěna má podklad vybarvený do mocca odstínu, stejný je i na stěně s knihovnou v obývací zóně. Jinak je ale výmalba interiéru striktně bílá.

Zachované původní detaily ponechali majitelé nedotčené. Žulové teracco na podestě může dobře sloužit ještě dlouhá léta.

VIZITKA DOMU
Rekonstrukce domu ze 20. let minulého století
Datace: 2014
Zastavěná plocha: 91 m2
Užitná plocha: 147 m2 včetně sklepa (114 m2 bez sklepa)
Konstrukce: plná cihla bez izolace, nové izolace na fasádě, pod podlahou přízemí, zvuková izolace na stěně směrem k sousednímu domu
Podlaha: nová dlažba, vinyl v obývacím pokoji s jídelnou, v pracovně v přízemí a v pokojích v patře lamino, na podestách původní teracco
Okna: na fasádě repasovaná původní, do zahrady a na přístavbě dřevěná eurookna nahrazující okna ze 70. let Vytápění a ohřev vody: elektrický kotel, radiátory

KOLEM SCHODIŠTĚ…

Další dispoziční změny se nemohly vyhnout zóně pod schodištěm, i tady šly příčky pryč. Dříve tu byla spižírna přístupná z kuchyňky a malá toaleta, dnes je tu v podstatě technická místnost, pračka se sušičkou, umyvadlo, úložné prostory. Stejně jako v chodbě, i tady je položena dlažba. Ze dvou původních okének na fasádě zůstalo jen jedno jako praktická vyhlídka od umyvadla na zahradu „aby člověk viděl, jak ti raubíři zrovna raubíří.“

Původní schodiště nechal architekt bez zásahu, je to právě jeden z těch hodnotných detailů, který poukazuje na věk domu. Jen zábradlí natřeli na červeno, jako výraznou tenkou linku v jinak téměř bezvýhradně bílém prostoru. Na podestách zůstalo zachováno původní žulové teracco.

V PATŘE..

Ložnice rodičů je účelně zařízena a trochu „klame tělem“. Do rohu architekt umístil prostorovou hříčku, zdánlivě mělká skříň uzavírá poměrně hlubokou šatnu. Hlavu si nejvíce lámal nad nenápadnou místností mezi rodičovskou ložnicí a dětským pokojem, královstvím malého Josífka. Za skleněnými dveřmi (to kvůli vlhkosti) je umístěna toaleta s umyvadle a sprchou. Poválečná doba na toaletu v patře ještě ani nepomyslela… Architekt si tu musel a chtěl vystačit jen s prostorem po vestavné skříni a schůdcích na půdu. V sousedním domě zvětšovali novou koupelnu v patře na úkor sousedního pokoje, tomu se však chtěl Marek Pavlas vyhnout, z pokojů metry ubírat netoužil. Z toalety a příležitostné koupelny vede ještě stropní výstup na půdu, krytý dvířky se skládacími schody. Na jeden prostůrek je to docela slušné nakupení funkcí!

ZAHRADA JE V POŘADÍ

I když se říká, že jakmile se jednou nastěhujete, smíříte se s většinou nedodělávek, které dům nebo byt má, a pomalu si na ně zvyknete – v tomto případě je to jinak. Tříčlenná (vbrzku čtyřčlenná) rodina se nastěhovala vloni v září a v postupném zvelebování svého domova stále drobnými krůčky pokračují. Z kuchyně se půjde na vyvýšenou terasu se schůdky, v obývacím pokoji přibudou kamínka, z dílny v zahradě bude opět fungující dílna. Zvelebit se chystají samozřejmě také zahradu, třeba květinové záhony před domem, jenže letošní žhavé léto neposkytuje zrovna nejlepší podmínky. Stará meruňka naštěstí bohatě plodí stále, stromový a keřový parter zahrady by byl, záhonky asi budou muset počkat na další, snad o vláhu bohatší sezónu…

 

Ing. arch. Marek Pavlas

„ Dům mě oslovil jednak svými uchopitelnými rozměry, určitou skromností a také tím, že byl zachován bez výrazných negativních zásahů. Snažil jsme se k rekonstrukci přistupovat s respektem k původnímu duchu domu, zároveň jsme ale přiznali nové prvky rekonstrukce. Samozřejmě se jako při každé rekonstrukci během realizace objevila řada záludností, které bylo nutné na stavbě pohotově řešit. Při své práci se snažím držet motta sira Nicholase Wintona: „Není-li něco nemožné, tak musí existovat způsob, jak toho dosáhnout.“ Člověk si pak uvědomí, že spousta věcí lze. Stačí jen trocha odhodlání a vůle.“

Kontakt:
Pernerova 11, Praha 8
tel.: 732 507 761
marek.pavlas@mp-archi.cz
www.mp-archi.cz

Datum vydání: 24. 9. 2015

Edit: Jana Matoušková