Nesporně úsporně
Není sporu o tom, že je dnes možné postavit nový dům tak, aby nespotřeboval příliš mnoho energie na vytápění. Otázka dnes stojí spíše tak, jak málo energie spotřebuje a kolik za dosažení nízké spotřeby zaplatíme. Ale nejde jenom o peníze. Bydlet v energeticky úsporném domě přináší i lepší kvalitu života.
Abychom byli přesní, postavit energeticky nenáročný dům je nejen možné, ale dnes je to dokonce nutné. Kromě rostoucích cen energií nás k tomu nutí právní předpisy, které stanovují maximální povolenou hranici energetické potřeby pro nově postavené budovy. Vyhovující jsou pouze budovy, které průkazem energetické náročnosti prokážou roční spotřebu energie menší než 142 kWh na m2 užitné plochy. Tedy energie nejen na vytápění, ale i energii na ohřev vody, větrání, chlazení, osvětlení a na pohon čerpadel a ventilátorů. Podrobněji si o tom můžete přečíst na straně 126.
MIMOŘÁDNĚ ÚSPORNĚ
Držet se této postačující hranice však není příliš prozíravé, protože požadavky se budou postupně zpřísňovat. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31/EU o energetické náročnosti budov ukládá do roku 2020 navrhovat pouze budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Ty dnes musíme hledat v kategorii A – mimořádně úsporných domů. Podle hodnoty měrné potřeby tepla na vytápění se rozlišují domy nízkoenergetické, pasivní a nulové. Měrná potřeba tepla na vytápění je veličina, která charakterizuje tepelněizolační vlastnosti budovy bez ohledu na účinnost topného systému a zdroje tepla. Nízkoenergetické domy mají hodnotu roční měrné potřeby tepla na vytápění menší než 50 kWh/m2, pasivní nižší než 15 kWh/m2. Téměř nulovou potřebou energie, pod 5 kWh/m2, se mohou pochlubit nulové domy. Jsou obvykle vybaveny technickými zařízeními, jako jsou solární kolektory pro ohřev vody, zemní výměník či fotovoltaické panely, které vyrábějí elektřinu. Pokud vyrobí více energie, než samy spotřebují, bývají označovány jako aktivní neboli plusové domy. Společnými znaky mimořádně úsporných domů jsou sofistikovaný návrh, kvalitní izolace, dokonalé utěsnění bez tepelných mostů a systém řízeného větrání.
NUTNÉ ZLO?
Skutečnost, že stavební úřad nevydá stavební povolení na dům, který překročí normou stanovenou hranici energetické náročnosti, můžeme přijímat s nevolí. Vývoj však nezastavíme, a především není důvod, protože nejde proti nám. Stavbou mimořádně úsporného domu výrazně snížíme náklady na vytápění, čímž se zároveň stáváme méně závislými na rostoucích cenách energií. Možná namítnete, že je to za cenu bydlení v utěsněném domě, kde si ani nesmíte otevřít okno, že je to bydlení nepřirozené, nebo dokonce nezdravé kvůli nedostatečné výměně vzduchu, že vyžaduje příliš mnoho technického vybavení, že je drahý a podobně. Obavy jsou pochopitelné, tak jako ze všeho nového. Ale nové neznamená špatné. Naopak, opravdu můžeme mluvit o vyšší kvalitě bydlení dané především tepelnou pohodou a kvalitou vzduchu. Možná si to ani neuvědomujeme, ale ve standardním domě, když přestaneme topit, dokáže teplota klesnout během několika hodin, třeba během noci, o šest i více stupňů. To se nám v nízkoenergetickém nebo pasivním domě nestane. K tepelné pohodě přispívá i vyšší povrchová teplota vnitřních stěn. Nesálá na nás chlad z nedostatečně zateplených stěn (či podlah, stropů), a díky tomu můžeme teplotu v místnosti udržovat zhruba o dva stupně nižší, než je obvyklé, a přesto se budeme cítit komfortně. A co ostatní obavy, jsou opodstatněné?
NESMÍME OTEVŘÍT OKNO?
Dalším významným faktorem, který se podepisuje pod vyšší kvalitou bydlení v pasivních a nízkoenergetických domech, je řízené větrání. Přitom právě nucená výměna vzduchu mnohé z nás od stavby mimořádně úsporného domu odrazuje. Máme pocit, že nemůžeme žít v domě, kde si nebudeme moci otevřít okno. Je to však představa zkreslená. Otevřít okno si samozřejmě můžeme, jde jen o to, že tím v zimě zbytečně ztrácíme cenné teplo. V teplejším počasí se otevírání oken meze nekladou. Jak víme, nízkoenergetický dům musí být perfektně utěsněn, nedochází zde tedy k trvalé, ale nekontrolované výměně vzduchu jako v domě plném netěsností. Pokud bychom se nepostarali o dostatečný přísun čerstvého vzduchu, hrozí nám zdravotní problémy, přinejmenším únava či bolesti hlavy. Zároveň se mohou v chladnějších místech tvořit plísně. To se nám však může přihodit i ve starším domě či bytě po výměně oken za kvalitnější, dobře těsnící. Ruku na srdce, kdo z nás větrá tak, aby byl zajištěn přívod vzduchu asi 25 m3/h na osobu, což by bylo ideální pro naše zdraví? Znamená to větrat každé dvě až tři hodiny, tedy vstát i v noci a vyvětrat. Nejlépe vytvořením průvanu. Zřejmě málokdo. A ráno vstáváme do místnosti s vydýchaným vzduchem s přebytkem oxidu uhličitého, možná kvůli tomu špatně odpočatí. V domě se systémem nuceného větrání se o výměnu vzduchu postará větrací jednotka. Výměna probíhá neustále, v malém objemu, takže nepociťujeme průvan. Obvykle je zařízení vybaveno rekuperačním výměníkem, který odcházejícímu vzduchu odebere teplo a využije ho k ohřátí vzduchu příchozího, čerstvého. Minimalizují se tak ztráty vzniklé větráním.
JAK JE TO S TECHNOLOGIEMI?
Představa, že mimořádně úsporný dům musí být vybaven i mimořádně vyspělými, a tedy i mimořádně drahými technologiemi, je mylná. Základem úsporného domu je obálka budovy (stěny, střecha i základy), která nedovoluje unikat teplu do vnějšího prostředí. Technicky řečeno musí mít nízký součinitel prostupu tepla (U), nebo naopak vysoký tepelný odpor (R). To se týká i oken, která jsou vždy nejslabším článkem v tepelné izolaci budovy. Teplo obyčejně uniká také spárami a místy hůře izolovanými. Odtud plyne další požadavek na úsporné domy – jejich téměř dokonalá vzduchotěsnost a minimalizace tepelných mostů. Dům proto musí být navržen podrobně s vyřešením všech detailů a realizován tak, aby k nežádoucím tepelným ztrátám nedocházelo. Kvalitní izolací a vzduchotěsností budovy dokážeme dosáhnout parametrů nízkoenergetického domu. Jedinou technologií, kterou bychom neměli vynechat, je již výše zmíněné řízené větrání, nejlépe s rekuperací. K dosažení parametrů pasivního domu totiž „pouhá“ izolace a vzduchotěsnost nestačí. Ale nejsou to technologie, které z nízkoenergetického udělají dům pasivní. Cesta k pasivnímu domu vede přes celkovou koncepci, orientací domu, jeho tvarem a dispozicí počínaje. Počítá i s pasivními zisky ze slunečního záření, tedy například i s klimatickými podmínkami v daném místě. Vzhledem k tomu, že v pasivním domě je třeba lehce přitopit třeba jen pár dní v roce, není náročný na systém vytápění, klasickou otopnou soustavu již nepotřebuje. Tajemství pasivního domu tedy není v technologiích, ale v kvalitním návrhu a následně v perfektní realizaci. Více technologií najdeme spíš v nízkoenergetickém domě, kde je energetická náročnost domu závislá na efektivitě topného systému. Tam jsou na místě tepelná čerpadla, úsporné kondenzační kotle a podobně. Často však sáhneme i po elektřině, protože tam, kde je potřeba velmi nízká, hrají při volbě zdroje vytápění velkou roli její nízké investiční náklady, snadnost obsluhy a pružnost regulace. Vyspělé technologie jsou nezbytné až v případě, kdy se budeme chtít blížit celkovou energetickou náročností nule – pak budeme muset sáhnout například po fotovoltaice, solárních kolektorech a podobně. A samozřejmě ve všech případech bychom měli uvažovat i o ekonomickém, popřípadě i ekologickém ohřevu teplé vody. V úsporných domech jeho podíl na celkové energetické náročnosti výrazně vzrůstá.
ZAPLATÍME MNOHEM VÍCE?
Je tedy nízkoenergetický nebo pasivní dům drahý? Je fakt, že mimořádně úsporný dům musí být postaven ze špičkových materiálů s nízkým součinitelem prostupu tepla. Není to však podobné tomu, když si kupujeme jakýkoliv jiný energetic- ky náročný spotřebič? Pračku či ledničku? Váháme sáhnout po třídě A++ za cenu zvýšené ceny? V případě pasivního domu mohou být investiční náklady vyšší o deset, maximálně třicet procent, nízké náklady na provoz domu však budou trvalé po desítky let. Šetřit bychom neměli hlavně na kvalitním projektu a realizační firmě. Nemusí to však být otázka peněz, ale vybrat si zkušeného projektanta a firmu s dobrou referencí, u které si můžeme kvalitu její práce prověřit. Nejlépe si vybrat generálního dodavatele, který bude ručit za kvalitu veškeré odvedené práce. Flikovat stavbu mimořádně úsporného domu pomocí jednotlivých řemeslníků a prací vlastních rukou ke kýženému výsledku vesměs nevede.
PASIVNÍ DŮM
Podle normy je jím budova s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 15 kWh/m2. Takto nízkou energetickou potřebu budovy lze krýt bez použití obvyklé otopné soustavy, pouze se systémem nuceného větrání s rekuperací a malým zařízením pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot. Název pasivní dům vychází z principu využívání pasivních tepelných zisků v budově. Základem je celkově propracovaná koncepce spočívající v optimalizaci prvků, jejichž úlohou je snížit závislost objektu na dodávkách energie.
Základní principy:
◗ kompaktní tvar domu
◗ orientace prosklených ploch na jih
◗ nadstandardní tepelné izolace a vzduchotěsnost domu
◗ špičkové zasklení výplňových otvorů
◗ důsledné řešení tepelných mostů
◗ využití tepelných zisků ze slunečního záření i provozu domu
◗ řízené větrání s rekuperací tepla v souladu se snahou o snížení spotřeby
◗ energie se počítá s využitím maximálně úsporných domácích spotřebičů
Z ČEHO POSTAVIT ÚSPORNÝ DŮM?
Pozorný čtenář si jistě sám odpoví, že to není ta nejdůležitější otázka. Občas se objevuje ná- zor, že úsporné mohou být pouze dřevostavby. Není však důležitý materiál, ale výsledné tepelněizolační vlastnosti obálky budovy. Vedle dřevostaveb je nejčastější zděná stavba, kde je nosná zeď zateplená dostatečně silnou izolací. Představa domu obaleného polystyrenem několik desítek centimetrů silným však opět mnohé odrazuje. Vývoj stavebních materiálů jde však velmi rychle kupředu, takže je dnes možné postavit zděný dům bez dodatečné vrstvy izolace. Izolační materiál je integrován uvnitř cihelných bloků. Součinitel prostupu tepla stěnou z takových materiálů je nižší než 0,15 W/m2K, což je požadavek na tepelněizolační vlastnosti stěn pasivního domu. U konstrukcí střechy se doporučuje dosáhnout hodnot ještě nižších – 0,12 W/m2K. Najdeme však i další stavební systémy, například ztracené bednění, kde je do tepelněizolačních tvarovek vléván beton a podobně.
PROJEKT!
Vraťme se proto k tomu nejdůležitějšímu. Pokud chcete stavět mimořádně úsporný, nejlépe pasivní dům, pak se především soustřeďte na výběr projektanta. Nebojte se klást mu mnoho všetečných otázek, nechte si vysvětlit jeho přístup k filozofii domu, jak bude dům fungovat, proč volil daný materiál, jak hodnotil energetickou náročnost domu, zda provedl optimalizaci… Buďte potěšeni, dozvíte-li se, že používá speciální software od německého Passivhaus institutu (PHPP), který umožňuje přesné a citlivé nastavení všech navrhovaných potřebných vstupních údajů, komponent domu, zahrnuje vliv konkrétního místa stavby. Pak je téměř jisté, že dané problematice rozumí. Podobné otázky se však nebojte klást ani v případě domu nízkoenergetického, ptejte se na provádění detailů, zda bude prověřen na vzduchotěsnost tak zvaným Blower door testem. Ideální je, když je projektant ochoten provádět autorský dozor. Čím úspornější dům, tím bedlivěji je třeba hlídat pečlivost realizace, přesné dodržení všech technologických detailů. Bedlivost je na místě i tehdy, kupujete-li typový dům. Existuje mnoho firem, které nabízejí typové projekty vysoce úsporných domů nebo i domy na klíč, najdeme mezi nimi špičkové, ale bohužel i podvodné. Proto prověřujte, než se pro danou firmu rozhodnete, a kontrolujte, zda pracuje tak, jak slíbila.
Odborná spolupráce: Ing. Jiří Domlátil
Datum vydání: 13. 10. 2015