Schody na míru domu

Schody se mohou stát ozdobou interiéru, ale i nepříjemnou překážkou ztrpčující život. Ovšem nemalé starosti dokážou přidělat i mladým a zdravým lidem, kteří jinak nemají s pohybem žádné problémy. Víte, jaké schody dovedou potrápit nebo které jsou na chůzi nejpříjemnější?

Krásné, pohodlné, odolné, tiché…. Požadavků na dokonalé schodiště existuje hodně. Víte, podle čeho tedy vybírat to nejlepší? Zaměřte se na těchto sedm vlastností.

1. Důležitá je pohodlnost

Desetkrát i patnáctkrát – tolikrát za den prý musejí majitelé zdolat doma schodiště, protože potřebují něco v jiném patře, než se právě nacházejí. Jak moc je budou podobné výstupy zmáhat, nebo ne, závisí i na tvaru schodiště. Nejpohodlnější na používání jsou ta rovná neboli přímočará, u nichž žádné zatáčky a ohyby pohyb nahoru a dolů neztěžují. Ale dovolit si je může doma málokdo, protože zabírají v interiéru nejvíce místa. Kompromis mezi pohodlím a zastavěným místem představují schody ve tvaru písmene L či U. Proto také patří k nejužívanějším. Diskuse se vedou o tom, zda jsou ke každodennímu chození vhodná schodiště točitá, ačkoli je nyní najdete v mnoha domech i bytech jako hlavní. Důvodem je jejich úspornost co do místa. Nejrozšířenější z točitých jsou pak schody vřetenové, kdy jsou jednotlivé stupně zavěšené na středové konstrukci. Samozřejmě je musí doplňovat z vnější strany zábradlí kvůli bezpečnosti.

2. Když se řekne funkčnost

Funkčností se u schodů rozumí především to, že musí odpovídat použití, pro které je určeno. Tedy nejenže venkovní kovové schody nebudete dávat do bytu a opačně, ale také že úzké schody nemohou sloužit jako hlavní schodiště v domě. Pro funkční interiérové schody platí, že výška jednoho stupně se má pohybovat mezi 15 až 19 centimetry a jeho hloubka, aby se na něj vešla jak noha dětí, tak dospělých, je od 27 do 33 centimetrů. Při stanovení správné šířky můžete využít pravidlo, že správná je taková, kde se bez problémů vyhnou dva lidé. Převedeno do čísel, běžná standardní šířka schodiště je 90 centimetrů, přičemž možné míry se pohybují v rozmezí od 60 do 120 centimetrů. Trochu jiná čísla platí pro točitá schodiště. Aby se povedlo překlenout výšku místnosti na co nejmenší ploše, zpravidla u tohoto typu bývají schody o tři centimetry vyšší, mají tedy 18 až 22 centimetrů. Dále platí, že i v nejužším bodu u středové tyče by měly mít schodnice minimálně deset centimetrů. Samozřejmě čím budou širší, tím větší bude nášlapná plocha v okrajové části a tím pohodlnější chůzi tyto schody nabídnou.

3. O tuhosti rozhoduje materiál

Tuhost určuje materiál, ale také konstrukce celého schodiště. Jako základní materiál pro výrobu schodů se používá především beton, kov a dřevo. K výhodám betonu patří variabilita, z tohoto materiálu vytvoříte klasické i naprosto originální tvary, to samé platí i pro zábradlí – a to za velmi přijatelnou cenu oproti jiným materiálům. Jako další plus lze uvést dlouhou životnost, schody vám opravdu vydrží po generace, nemusíte se bát, že by po čase začaly vrzat, lze do nich instalovat osvětlení a do konstrukce pevně ukotvit zábradlí. Konstrukci těchto schodišť lze obložit prakticky jakýmkoli materiálem – od levných koberců a PVC přes laminát až po kámen či dřevo. Ze dřeva se dělají i celá schodiště, častá je kombinace dřeva s kovem.

4. I šlapat se dá kvalitně

Schodiště však není jen samotná konstrukce, ale také jednotlivé schodnice. Máte-li už zmiňovanou betonovou konstrukci, mohou být opravdu z čehokoli. Velký výběr je i u samostatných schodnic připevněných na konstrukci, ač mnozí majitelé dávají přednost dřevu. Ideální jsou tvrdé dřeviny, například buk, dub, ořech, třešeň nebo cizokrajné wenge. Dřevo lze buď pouze ošetřit bezbarvým lakem a zachovat tak jeho přirozenou barvu, nebo ho nechat namořit do některého z barevných odstínů. A schody tak sladit s dalším zařízením domu. Méně užívanou variantou, a to hlavně kvůli ceně, je kámen – přírodní i umělý. Pro oba platí, že jsou téměř nezničitelné, velmi odolné, nevyšisují a ani rozlité tekutiny na nich nenechají nepěkné skvrny. Vybírat můžete z mnoha materiálů, od žuly přes mramor až třeba po travertin, z nenapodobitelných vzhledů a barev. I když chce-li si někdo v současnosti za schody připlatit a dopřát domu něco módního a designového, spíš než po kameni sáhne po sklu. Nemusíte se však bát, že by se vám pak schody při neopatrném zacházení rozpadly pod rukama, nebo spíš pod nohama, jako sklenka. Skleněný nášlap se skládá ze čtyř kalených a polokalených skleněných tabulí, které jsou slepeny lepidlem s bezpečnostní folií, která brání zlomení při nadměrném přetížení. Skleněné stupně jsou dimenzované tak, aby unesly dynamické zatížení až šest set kilo a odolnost proti statickému přetížení je dokonce více než jedna tuna!

Schody, které používáte jen občas

Půdy, úložné prostory ve snížených podhledech nebo cenné volné centimetry a metry pod stropem, kam lze uklidit třeba sezonní věcí – snad v každém domě a také v bytech s nadstandardní výškou pokojů existují místa, která lze využít ke skladování a ukládání mnoha věcí. Jen je třeba se tak vysoko dostat. Stavět kvůli tomu klasické schody je zpravidla zbytečné a drahé, používat je budete třeba jen jednou týdně, možná i méně. Vystačíte si tak s méně pohodlnými, ale na místo úspornými schody. Nebo stahovacími schůdky. Do první skupiny patří zmiňovaná vřetenová schodiště široká třeba jen 60 centimetrů, případně takzvané mlynářské schody. Jak napovídá jejich označení, dříve se používaly hlavně ve mlýnech a tam, kde bylo potřeba vystoupat nahoru na omezeném prostoru. Specifikum spočívá v tom, že nášlapnou plochu mají vždy jen v jedné polovině, a tak musíte poctivě střídat levou a pravou nohu. Kromě toho bývají velmi strmá, nejenže se neobejdou bez zábradlí, ale to musí být instalované poměrně nízko nad schodnicí, abyste na něj vůbec dosáhli. Mnozí do těchto prostorů volí raději stahovací schůdky, které se vyrábějí v desítkách rozměrů a variantách. Rozkládají se pouze v případě, kdy je potřebujete. Zpravidla se k nim dodává i teleskopická tyč pro pohodlné rozložení a složení schodů. Dobře si ale rozmyslete, kam je dáváte. Pamatujte na to, že je musíte kdykoli snadno otevřít a na půdě potřebujete dost místa na vylézání. Schody se naštěstí vyrábějí v různých velikostech, proto není problém vybrat si takové, abyste nejen dobře vylezli na půdu, ale zároveň nenarušovali a složitě neřešili jejich instalaci mimo nosnou konstrukci stropu.

5. O vzhled jde až na prvním místě

Nejen materiál a tvar schodiště se promítají do jeho vzhledu a celkové estetiky. Důležité je, aby schodiště odpovídalo celkovému pojetí interiéru. Pokud je váš interiér laděn do přírodních materiálů, není asi vhodné použít průmyslový typ schodiště. Zrovna tak pokud jste zvolili styl rustikálního nábytku, měl by se ve stejném duchu nést i styl vybraného schodiště. Do moderních interiérů se naopak doporučuje volit jen a pouze moderní design.

6. Pozor na hlučnost

I ty sebekrásnější schody vám budou na nic, když na nich jak vy, tak třeba sousedi, uslyší každý krok. Hlučnost neboli rezonance závisí na správném kotvení schodiště u stěny. Je důležité, aby se zvuk schodů neúměrně neozýval a nenesl se do sousedících místností. O tuto vlastnost by se měli zajímat například majitelé řadových rodinných domků, kteří nechtějí, aby jejich rodinný život sledovali sousedé v přímém přenosu.

7. Buďte člověk praktický!

Krásné schodiště ještě nemusí být praktické. Příkladem jsou například už zmiňované módní skleněné nášlapy či nerezové zábradlí, která je třeba neustále leštit a čistit. Ovšem ani sebevětší snaha po určité době nebude dostačující. Každý materiál s postupem času podléhá mírnému opotřebení. S horší udržovatelností souvisí také přítomnost různých zdobných prvků, které v sobě shromažďují prach a nečistoty a nejsou tím pádem zrovna ideální součástí schodiště.

Datum vydání: 9. 10. 2015

Edit: Magdaléna Krajmerová