Když kvetou šeříky
Když se v květnu udělá pěkný teplý podvečer, posaďte se na zahradě a zavřete oči. Orchestr bzučících včel a ptačího zpěvu bude podbarvený směsí vůní. Na růže a lilie je ještě brzy, proto se prosadí především dřeviny – šeříky, střemcha, komule. A na dálku téměř neznatelně zavoní i magnolie.
Jsme nejspíše jediným evropským národem, který pohrdl řeckou bohyní Maiou a pojmenoval si nejhezčí měsíc v roce podle kvetoucích stromů. Název květen sice vznikl až v 19. století zásluhou Palackého, ale Čechy chytil za srdce. A že toho kvete! Ovocné stromy už leckde dokvétají, zejména třešně. Svých několik dní slávy si ještě užívají růžové plnokvěté sakury neboli třešně pilovité. Když sakury, třešně nebo třeba jabloně opadají, teprve si uvědomíme, jak rafinované zařízení je květ. Nejprve naláká včelky, opylovačky. Když splní první úkol, na zemi pozvolna zetlí a vrátí se zpět ke kořenům rodného stromu v podobě živin.
KVĚTNOVÉ VŮNĚ
Šeřík obecný občas jen tak bezprizorně vyroste někde za humny. Pochází z Balkánu a Turecka a na to, aby se aklimatizoval i u nás, měl několik staletí. První šeříky se u nás pěstovaly někdy v období třicetileté války. Není nijak těžké si jej namnožit z řízků větviček, které pobídneme k tvorbě kořenů stimulátorem. Mnoho majitelů zahrad si takto podomácku vypěstované keře nemůže vynachválit. Líbí se jim zejména jejich odolnost. Pak jsou tu ovšem sběratelé a fajnšmekři, kteří si v katalozích vybírají odrůdy s nejtmavšími, nejbělejšími, největšími nebo nejvoňavějšími květy. A výběr už mají opravdu velký. Šeřík se nedovede vyrovnat jen s podmáčenou nebo překyselenou půdou, jinak roste všude. Řezání kvetoucích větviček mu prospívá a nebojí se ani zásadnějšího zmlazování. Můžete jej ale pěstovat i na jeden kmen – doroste až do sedmi metrů a jeho mozolnatá vrásčitá kůra prozradí, že náleží do příbuzenstva olivovníku. Šeříková vůně je v zahradě příjemná. Další intenzivně vonící dřevinu – střemchu obecnou – už ale někteří lidé vnímají jako obtěžující. Na její zvláštní vůni má totiž svůj podíl lehká příměs kyanovodíku. Navíc si na pyl střemchy stěžují někteří alergici. Ale nezatracujme ji. Je odolná a vhodná i do městského prostředí, poskytuje vydatnou pastvu včelám a její peckovičky zase později nakrmí ptáky.
PROSTŘENO PRO VČELKY
Střemcha není jedinou dřevinou, která v květnu „myslí na včeličky“. Pozornost včel i lidí upoutá například málo známý jasan zimnář ozdobený v květnu bílými střapečky květů. Na rozdíl od jasanu ztepilého dorůstá nejvýše do osmi metrů. Mnoho medonosných stromů se ovšem v běžných zahradách neobjeví, neboť by si ji přisvojily samy pro sebe. Tím myslíme samozřejmě typického květnového krasavce – jírovec maďal. Podobně rozložitý umí být také stinný javor klen. Jeho menší kultivary se přece jen tu a tam vysazují a zdobí například zlatými, hnědými nebo bíle panašovanými listy. Jeho příbuzný, javor jasanolistý, rovněž uspokojí včelí chutě, ale pozor! Samičí stromy (javor jasanolistý je dvoudomý) zamoří křídlatými nažkami a posléze semenáčky celé okolí. V tomto měsíci už rozkvétá mnoho keřů: hlohy, některé skalníky a tavolníky, hlohyně nebo kdoulovce.
KRÁLOVNY KVETOU
Královnami květnových zahrad můžeme docela jistě nazvat magnolie alias šácholany. Tyhle dře- viny vznikly v dávném pravěku jako jedny z prvních kvetoucích rostlin. Mají všechny součásti květu uspořádány ve šroubovici kolem protáhlého květního lůžka. Z pestíků vznikají pukající měchýřky s oranžově zbarvenými semeny, takže i po odkvětu zdobí. To je ale zatím daleká budoucnost. Z chlupatých obalů pupenů se právě vyprostily velké, do dáli zářící okvětní plátky. Asi nejkrásnějším druhem je magnolie hvězdnatá. Ta ovšem v květnu už bývá odkvetlá. Její české jméno vypovídá o jejích bělostných květech všechno – opravdu září jako hvězdy. Navíc tento druh nebývá na květy skoupý. Podobně bohatě rozkvétá i nejčastěji pěstovaná magnolie Soulangeova se sytě růžovými květy. Kdo chce květy ještě tmavší – zvenčí fialové, zvolí magnolii liliokvětou, varieta Nigra, která navíc rozkvétá z běžně pěstovaných druhů nejpozději. Magnolie sice nekvetou dlouho, ale byla by škoda alespoň jednu na zahradě nemít.
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 4. 5. 2016