Za maminku, za tatínka...
Všude samá kašička! Než se váš mrňousek naučí stolovat jako pravé princátko, strávíte mnoho perných okamžiků vyzbrojeni mističkou, lžičkou a bezbřehou trpělivostí. Při výběru vhodného nádobíčka raději zpočátku volte to hůře rozbitné. A v dětské židličce nenechávejte váš malý poklad nikdy vysedávat bez dospěláckého dozoru.
Když už mateřské mléko nestačí a potomek se hlasitě dožaduje jiné stravy, nastane doba kašičková. A že se s ní dají vyvádět bezva legrandy, záhy každý rodič pozná na vlastní kůži, vlasy, oděv, zdi, nábytek… Například model syslík naštosuje kašičku za tvářemi a v pravou chvíli vyprskne do dálky. Model bubeník mlátí ručičkami i lžičkou do stolu a do misky, kaše lítá, zábava začíná! Model požitkář se kašičkou labužnicky opatlá. Každé dítě má prostě svoji neopakovatelnou techniku. Ále co, podstatné je, že papá, přibírá a roste… Za pár let bude na co vzpomínat.
V ČEM PAPÁNÍ NASERVÍRUJEME
Většina rodičů malých jedlíků sáhne v prvních letech raději po lehkém a nerozbitném plastovém nádobí i lžíci, teprve později přijde na řadu porcelán, sklo a příbory nerezové nebo v kombinaci s plastovou rukojetí. Není divu, nádobí musí v začátcích dětského stolování vydržet mnoho pádů na zem a letů vzduchem. Jenže takzvané plastové nádobí je třeba vybírat pečlivě, aby neohrozilo zdraví malého tvorečka. Složení výrobku většinou na nádobí uvedeno není, těžko se zvládnete orientovat, která lžička neuškodí a který z hrnečků způsobí problémy. Reakce na nebezpečné látky do značné míry záleží na individuální citlivosti dětského organismu. Někdy se jedy projeví hned, jindy po letech. Některé ftaláty mají dlouhodobější účinky, mohou vyvolávat astma, alergie či dýchací problémy. Určitě si pamatujete aféru s jedovatým bisfenolem, ftaláty v dětských hračkách či obsahem formaldehydu a těžkých kovů v dětském nádobí… Jako rizikové se jeví i některé melaminové nádobí (pozor, nepleťte si s melaninem, hnědým až černým pigmentem), které obsahovalo a uvolňovalo formaldehyd. Látky jako ftaláty, adipáty či bisfenol simulují v těle funkci různých hormonů, mohou tedy nepříznivě zasahovat do hormonálního systému. Doporučujeme vyhýbat se podezřele levným výrobkům asijského původu a nakupovat u osvědčených značek a firem, ve specializovaných obchodech nebo lékárnách. V tomto případě se nejedná o xenofobní projev, ale o racionální odezvu na zjištěná fakta. Sledujte například web Ministerstva zdravotnictví České republiky, kde v rubrice Rychlé odkazy najdete Nebezpečné výrobky, a to nejen z oblasti dětského nádobíčka, množství škodlivých výrobků je skutečně děsivé. V době výroby tohoto vydání se ministerstvo zrovna zabývalo umělými nehty, proto dámy, nositelky gelových nehtů, zpozorněte a račte jen pro svou informaci a zachování zdraví do seznamu nahlédnout. Co se dětského nádobí týká, věnujte pozornost třeba přehlednému seznamu na arnika.org/nebezpecne-vyrobky-pro-deti. Zajímavé informace získáte i v sekci Rizikové výrobky na stránkách České obchodní inspekce. Pokud je na návodu k obsluze uvedeno, že se nádobí nesmí mýt v myčce, do myčky ho kvůli vlastnímu pohodlí nevkládejte, aby nedošlo k narušení povrchu, a tím pádem uvolňování škodlivých látek. Nádobí by mělo mít certifikát garantující zdravotní nezávadnost zboží pro děti do tří let, pak se ani plastů, u nichž není přesně definováno složení, obávat nemusíte – jsou dostatečně prověřené. Jasně, že chybu nikdy neuděláte se sklem nebo porcelánem, tady zdravotní závadnost rozhodně nehrozí. Jenže u nádobí z těchto materiálů musíte být někdy opravdu ve střehu. Hodí se spíše pro starší dětičky a opět hodně záleží na tom, jaká osobnost se vám narodila. Dobře víme, že temperament je daný, malého divouse nezměníte, toho se prostě musíte snažit uhlídat.
Jak vybírat dětskou židličku:
◗ Musí být stabilní a vždy stát na všech svých opěrných bodech.
◗ Dřevo nesmí být poškozeno, nesmí vykazovat stopy napadení hnilobou nebo hmyzem. Kovové materiály musí být odolné proti korozi.
◗ Barva musí být odolná proti poškrábání, nesmí být toxická.
◗ Ostré rohy, hrany a hroty jsou zaoblené nebo zakryté.
◗ Dejte přednost židličkám, které se nemusejí skládat. U skládacích židliček jsou při jejich skládání a rozkládání přístupná místa střihu a sevření. Máte-li takovou židličku, manipulujte s ní, když dítě není v jejím dosahu.
◗ Dětská židlička musí být opatřena bočními opěrkami nebo jiným způsobem boční ochrany.
◗ Na šroubech nesmějí být plastové krytky, které by dítě mohlo sejmout. Malé části nesmí být uvolnitelné dětskými prstíky a zoubky.
Zdroj: www.dtest.cz
A NA CO JE USADÍME
Abychom na strávníky pohodlně dosáhli a náležitě je obsloužili, potřebujeme zakoupit vysokou židličku. Měla by sloužit mrňousům, kteří již dokážou sedět sami, až do přibližně tří let věku. Vyšší, ale výhodnou investici představuje nastavitelná rostoucí židle, která bude dítě provázet i mladším školním věkem, o těch píšeme na jiném místě časopisu. Doporučujeme pořídit židličku s přídavným podnosem, který jakoby navazuje na vaši stolovou desku, dítě sice jí s vámi, ale od ostatních talířů s horkým obsahem je přece jen o něco vzdálenější. Z bezpečnostních důvodů jsou důležitá alespoň tato orientační čísla: pásy jsou široké minimálně 2 cm, aby se nezařezávaly. Vzdálenost mezi sedákem a horní hranou opěráku musí být minimálně 25 cm, aby mělo dítě žádoucí oporu a ze židličky nepřepadlo. Žádné otvory, díry a mezery, kam by se vešel dětský prstík (7–12 mm) nesmějí být hlubší než centimetrové. Dítě nikdy nenechávejte v židličce samotné, ať už je kýžená židle sebestabilnější. Vždy zapněte bezpečnostní pásy hned poté, co mlsouna do židličky usadíte. Dbejte na to, aby si v přímé blízkosti vysoké židličky nehráli další z vašich potomků, dětské hry někdy bývají divoké a náraz do židličky může mít velmi smutné celoživotní následky.
Datum vydání: 19. 9. 2015