Báječná léta v secesi

Rodina nechtěla opustit dlouhou tradici ani sto let starý secesní dům se zahradou, zároveň si přála moderně bydlet. Nejjednodušším řešením byla kompletní rekonstrukce.

Půvabnou vilku v secesním slohu nechal před více než sto lety postavit prapradědeček současného majitele jako věno pro jednu z dcer. V domě se vystřídalo několik generací, jež tu žily nepřetržitě s výjimkou dvacetileté přestávky v době totality. Přestože rodina ctí tradici, rozhodnutí pro další přestavbu a život ve starém domě dozrávalo postupně. Velký pozemek v atraktivní lokalitě jihozápadně od Prahy totiž sváděl k výstavbě dalšího rodinného domu pro část rodiny. Majitelé se nakonec rozhodli po zvážení finanční náročnosti pro levnější variantu. Zvolili totální rekonstrukci, která ve výsledku zajistila bydlení pod jednou střechou všem třem generacím.

Velká knihovna byla jednou z priorit. Na zakázku ji vyrobili v Truhlářství KAMÍR ve Slavonicích. Na podlaze dřevěná průmyslová mozaika. Strop upravený Keraštukem vyvážil dekor dřeva i zdobný starožitný nábytek.

V SECESNÍ KUCHYNI SE UŽ NEVAŘÍ
Letní rodinné sídlo z počátku 20. století vždy nabízelo možnost celoročního bydlení, pěknou zahradu, bezesporu romantické kouzlo. Rostoucím požadavkům na větší pohodlí naprosto nevyhovovala malá temná kuchyň. Rodině s malými dětmi nestačila také jedna koupelna v domě ani úsporné vybavení těchto místností. Během první rekonstrukce v polovině 90. let, kterou navrhl otec současného majitele, přibyla k vilce dřevěná prosklená přístavba. Nový prostor vyřešil obyvatelům domu potřebu větší kuchyně, jídelny a rozšířila se tím také koupelna. „Užíváme si výhled do zahrady, místnost má příjemnou atmosféru. Navíc je v ní hodně světla, takže nemusíme tolik svítit,“ dodává majitel.

VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA
Časem se ukázalo, že sto let starou vilu s nevyhovující dispozicí, špatnými rozvody, stropními konstrukcemi a nedostatečně izolovaným krovem bude nutné kompletně zrekonstruovat. Majitel domu a dlouholetý člen divadla Sklep a zároveň vlastník Besídky ve Slavonicích získal zkušenosti při rozsáhlé přestavbě renesančního domu, který proměnil v hotel s restaurací a malířskou dílnu mařížské keramiky. „Vlastně většina toho, co fungovalo v domě z 15. století, se osvědčilo u secesní vilky. Rekonstrukci navrhla stejná architektonická kancelář, použili jsme oblíbené materiály, stavbu provedla firma, s níž jsme spolupracovali i v Besídce. Kromě toho jeden z původních renesančních trámů tady posílil opravený krov,“ říká majitel.

MATERIÁLY, KTERÉ ŽIJÍ V SECESI
Jedním z úkolů Martiny Portykové z architektonické kanceláře Romana Kouckého byla úprava dispozice, prioritami pak vybudování obytného podkroví a umístění velké knihovny. „Po dohodě s majiteli jsme přistoupili k jednodušší variantě rekonstrukce, která měla uchovat atmosféru vilky, opravit její zchátralé části a zvýšit komfort vícečlenné rodině. Oddělila jsem klidovou zónu podkroví od společenské v prvním patře a přízemí, zvolila kvalitní minimalistické materiály – hlazený štuk, ušlechtilé omítky či dřevěnou mozaiku, které citlivě doplnily secesní stavbu,“ upřesňuje architektka. Po odstranění vrstev nekvalitních barev se objevila řada autentických detailů. Například opravené secesní schodiště s původními prvky je opět ozdobou domu. Repasované originální dřevěné dveře a okna včetně kování ušetřily investorovi finance. Oproti tomu nejdražší položkou rekonstrukce byla proměna půdy, která ovšem zvětšila celkovou užitnou plochu domu na 350 m2.

Do pokoje v podkroví si dcera majitelů vybrala nábytek v IKEA, na podlaze je dřevěná podlaha s lazurou. Na stěnách schodiště je použitý Keraštuk – levnější varianta benátského štuku. Skleněná příčka odděluje schodiště od klidové zóny podkroví.

POHODU HLÍDÁ ANDĚL
Atmosféra a tradice se ze stoletého domu neztratily ani po rekonstrukci s použitím moderních prvků. V interiéru přízemí zůstalo pár kusů starožitného nábytku, zároveň také řada obrazů a fotografií připomínajících historii vily i rodiny. Některý stylový nábytek z masivního dřeva si majitelé nechali vyrobit na míru, například do kuchyně nebo do knihovny. Podle majitelů má mít každý dům svého strážného anděla. Proto si jeden od akademické malířky Báry Cajthamlové poletuje na vitráži dveří ve vstupní hale.

Koupelna v přízemí – vana a umyvadlo značky Ideal Standard, skleněná zástěna vymezuje prostor s vanou a WC. Na stěny a obezdívku vany použila architektka voděodolnou stěrku Arducret. Obě rekonstrukce přidaly stoletému domu komfort, nezničily mu styl ani proporce

Ing. arch. Martina Portyková (1964)
◗ vystudovala Fakultu architektury ČVUT Praha
◗ pracovala v několika projektových ústavech, nejdelší spolupráce s architektonickou kanceláří Romana Kouckého
◗ v současné době se věnuje samostatné projekční činnosti
Kontakt:
Atelier Martina Portyková
Svatovítská 6, Praha 6
Tel.: 602 192 008