Klenot, který potřeboval vyleštit

Historizující fasáda dýchá, jak je v Mikulově obvyklé, prosluněnou atmosférou a připomíná časy rakousko-uherského císařství. Slunce se naopak nedostává protější straně domu stíněné strmým svahem. Úkolem architektonického řešení bylo snoubit světlost místností na uliční frontě s intimitou dvora a zahrady. A zároveň snoubit staré s novým tak, aby se neztratila původní atmosféra, ale získalo se i pohodlné soudobé bydlení.

Nedostatek světla a odtrženost domu od zahrady v domě v židovské čtvrti byly důvody, proč se jeho majitelé rozhodli hledat jiné bydlení. A při jedné z prohlídek nahlédli přes plot do sousední zahrady a bylo rozhodnuto. Delší dobu neobývaný dům pod Svatým kopečkem s půvabnou terasovitou zahradou a dvorkem stíněným jehličnany je chytl za srdce. A což teprve když se jim podařilo vypátrat jeho majitele a konečně vstoupit dovnitř. Otevřel se před nimi možná nejkrásnější výhled na celé panorama Mikulova.

DŮM S POHNUTÝM OSUDEM
Dům si v roce 1898 nechal postavit advokát židovského původu Dr. Heinrich Lederer se svou ženou Kamillou, s okázalostí v Mikulově poměrně vzácnou. Radost z krásného domu ukončil rok 1938, kdy jim byl nacisty zabaven, a celá rodina pak zahynula v koncentračních táborech. Od padesátých let zde žil a pracoval žák Maxe Švabinského – akademický malíř Rudolf Gajdoš, který měl výrazný podíl na obnově a záchraně mikulovského zámku i lednicko-valtického areálu, svými obrazy dokumentoval proměny tohoto kraje. Snad i proto se choval s úctou k tomuto domu. Jediným výraznějším stavebním zásahem bylo vybudování ateliéru, který je převýšen do krovu se šikmým prosklením. Od druhé poloviny 90. let nebyl dům trvale obýván a postupně chátral. Nebyl však nijak rekonstruován, proto se zde zachovaly mnohé původní prvky včetně schodiště s kovaným zábradlím, prosvětlené skleněnými tvarovkami – luxfery. Obdobné známe například ze staveb Dušana Jurkoviče. Podle slov současného pána domu byl skutečně „zašlým klenotem, který potřeboval znovu vyleštit“.

NALADĚNI NA STEJNOU NOTU
Majitelé domu hledali architekta, který by ho dokázal „přeměnit na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu tak, aby byli spokojeni i památkáři“. Obrátili se na několik architektů, nakonec oslovili Svatopluka Sládečka, se kterým spolupracovali na rekonstrukci svého předchozího domu. Chválí si ho pro jeho schopnost skicovat různá řešení na místě, brzy se pro jedno rozhodnout a nadchnout pro ně i své okolí. „Tento styl práce umožnilo to, že jsme spolu pracovali již dříve, znal jsem jejich vkus,“ vysvětluje architekt. „Většina intervencí byla domlouvána přímo na místě a pak upravována podle vývoje a postupu prací, v závislosti na stavu odhalených původních konstrukcí. Lze tak těžko rozlišit, co bylo původním požadavkem majitelů, nápadem architektů nebo nápadem stavebníků. S řadou podnětů přišli také řemeslníci, ať stavbaři nebo interiéristé.“

Rekonstrukce probíhala ve snaze uchovat co nejvíce původních prvků, a doplnit je soudobými. Černobílý obklad a dlažba koupelny jsou typické pro dobu vzniku domu.

Před luxfery na chodbě bylo instalováno izolační sklo, aby mohly být zachovány a přitom nebyly nepřijatelným tepelným mostem.

OTEVŘÍT A SPOJIT
Dům byl rozčleněný na mnoho malých místností, ty do dvora byly navíc velmi tmavé. Bylo proto třeba prostor otevřít, aby se světlo z jižní strany dostalo hlouběji do dispozice a spojit ve větší celek. A to tak, aby se zachovalo maximum původních prvků. Podařilo se zachovat například i tepelně izolačně nevyhovující luxfery. Aby mohly zůstat na svém místě, bylo před ně do interiéru osazeno čiré izolační dvojsklo, nebo naopak zvenčí před ně bylo vsazeno okno. Jedinou moderní, avšak velmi výraznou intervencí do původního prostoru je blok s toaletou, šatnou a koupelnou obložený dřevem. „Tímto způsobem jsme přízemí scelili, aby vznikl rozlehlý celistvý prostor bez chodeb, ale aby měl pořád charakter jednotlivých funkčních částí,“ přibližuje Svatopluk Sládeček. „Díky kulatým rohům prostor lépe plyne.“ Vymezení jednotlivých funkčních prostorů napomáhají i části původních dělicích příček. V křídle, které vybíhá do dvora, byl zbudován pokoj pro hosty. V patře byla jediná obytná místnost upravena na ložnici rodičů a doplněna o přístup na terasu nad dvorním křídlem. Část podkroví, která sloužila jako půda, se proměnila na dva dětské pokoje s přidaným úzkým, vysokým a do tří stran proskleným vikýřem. Na terasu byla umístěna krásná litinová vana, která v domě zůstala po původních majitelích. Po kovové lávce se schází na spodní terasu v úrovni přízemí.

Moderní intervencí do původního prostoru je blok obložený dřevem, který skrývá toaletu, šatnu a koupelnu.

STARÉ S NOVÝM
Stavební rekonstrukce probíhala zároveň s úpravou interiérů. Architekt Sládeček navrhl některé nábytkové prvky, jako například knihovny mezi okny či kuchyň, jejich realizaci zajišťovala firma RAP – Interier. Majitelům se k nim podařilo vkusně namixovat dobový nábytek, který z velké části přestěhovali z jejich předchozího bydliště. Velkou pozornost věnoval architekt návrhu osvětlení. Vybíral svítidla české společnosti LUCIS, se kterou má výborné zkušenosti. Světelný technik firmy předložený výběr svítidel zkontroluje z hlediska dostatečnosti osvětlení a podle potřeby doladí.

OBÝVÁK V ZAHRADĚ
Zahrada byla tím prvním, co majitele upoutalo. Rekonstrukce prohloubila napojení domu na exteriér, a tak se terasy staly od jara do podzimu dalším obytným prostorem. Úprava zahrady vycházela z původního terasovitého členění. Majitel přizval sochaře Víta Novotného a Jakuba Lipavského k realizaci některých zahradních prvků – pergoly, vyhlídky… Jsou vyrobeny z přesíleného dubu s prvky klasických spojů mašlemi z amerického ořechu. Atmosféru počátku minulého století se podařilo navodit skleníkem ze skleněných tvárnic, který navrhl Svatopluk Sládeček na místě, kde možná kdysi nějaký stával, zachováno však zůstalo torzo základů blíže nedoložené zahradní stavby. Dnes tu nechybí ani bazén. Dilematem byla skupina vzrostlých stromů, kterou v padesátých letech vysázel Rudolf Gajdoš a která ubírá světlo dvorku. „Uvažovali jsme o vykácení smrků, které nejvíce stíní, a jejich nahrazení borovicemi. Když jsme však viděli, jak je tu od jara živo, neměli jsme sílu kácet,“ vysvětluje majitel. „A veverky, drozdy či sýkorky pozorujeme ráno z ložnice.“

MgA. Svatopluk Sládeček
* 29. 12. 1969 ve Zlíně
◗ 1984–1988 Střední průmyslová škola
stavební ve Zlíně
◗ 1988–1989 VŠUP v Praze, katedra
designu
◗ 1989–1994 VŠUP v Praze, fakulta
architektury, prof. Ladislav Vrátník,
prof. Petr Keil
◗ Od roku 1995 vede ateliér New Work
Spolupracovníci:
Ing. arch. Ondřej Bartůšek, FA VUT Brno
Ing. Petr Janík, FS VUT Brno
Ing. arch. Lucie Surá, FA VUT Brno
Pavel Velecký DiS, SPUŠ a VOŠ Hodonín
Kontakt:
Studio NEW WORK
Vranovská 102, 614 00 Brno
tel.: 545 575 755, 775 124 977
studio@newwork.cz
www.newwork.cz