Léto plné barev

Léto je období, kdy se zahrada může naplno rozzářit spoustou pestrobarevných květů. Hodně však záleží na umístění a velikosti takové květinové výsadby. Rozhodně doporučujeme nešetřit na ní.

Při procházení lázeňskými parky obdivujeme rozsáhlé záhony plné macešek nebo růží, obvykle lemované lobelkami, šalvějí zářivou či netřesky. Na tak gigantickém prostoru je podobná výsadba na správném místě. Zmenšena na metr čtvereční ovšem notně ztratí na půvabu. To jenom v úsměvném vyprávění Vladimíra Menšíka si jeho strýc na předzahrádce budoval z macešek „takové malé Versailles“. Léto chce spíše rozevlátost a rozmanitost.

Na malém prostoru mezi kameny nevyroste nic vysokého, ale šrucha se tu rozroste do pestrého koberce.

Barevná dominanta

Letní květinová výsadba si zaslouží takové místo, kde doopravdy vynikne – nejlépe u bazénu, altánu nebo uprostřed trávníku. Zkrátka dostatek slunce, maximálně po část dne pohyblivý stín.

Takovéto umístění si žádá o časté zalévání, nejraději pevně instalovaným automatickým závlahovým systémem, který můžeme při dostatku dešťových srážek vypnout.

Dalším užitečným technickým detailem je mulčování. Dnes už se dají sehnat dřevěné štěpky, které hned tak neplesnivějí. Doporučujeme vaší pozornosti i mulčování kačírkem, který do značné míry ztíží slimákům přístup k rostlinám.

Příroda nezná přímku ani pravý úhel. Proč by tedy výsadba neměla volně meandrovat? Ledvinovitý půdorys také není špatný nápad.

Trávnička přímořská vytváří i v přírodě krásné karmínové trsy a koberce.

Prostor

V době, kdy se razí trend „bezúdržbovosti“ zahrady, dostanou v letní výsadbě přednost spíše trvalky, ale můžeme je doplnit i dosazenými letničkami – pokud máme, kam je umístit.

Každopádně by rozkvetlá výsadba neměla růst jen při zemi. Ideální je kombinace různě vysokých druhů, nejlépe postupně nakvétajících.

Klasickou dominantou výsadby jsou robustní druhy, jako například sléz alias topolovka, kanna, divizna nebo slunečnice. Zaujme i trs ozdobnice čínské. Jinou možností je základ výsadby ze středně vysokých květin, z nějž vyčnívají třtiny, vousatce, černuchy a další subtilní druhy povlávající ve větru.

Nižší patro výsadby mohou tvořit třeba cinie, nocenky, len, časně kvetoucí jiřiny, hledíky, vrbina, chrpy, řebříčky, koukol, měsíček lékařský, šalvěje nebo rozrazily.

Pro zahuštění výsadby a propojení jejích pater sem můžete zkusit přisadit i popínavky – lichořeřišnici nebo hrachor.

V kutilských supermarketech se dají koupit už hotové směsi semen letniček. Stačí podle návodu zasít.

Štíhlé, středně vysoké lodyhy dračíku dodávají výsadbám živost.

Jak se krotí barvy

K letní barevnosti zahrady můžeme přistoupit i jinak: vsadíme na jednobarevné ostrůvky. Tady se uplatní trsnaté rostliny, například skalkové floxy, hvozdíky, zběhovce, kopretiny, rozrazily, dračíky. Nejlépe se tento způsob zpestření zahrady uplatní na svazích pokrytých kamenným suťovištěm nebo na soustavě terásek.

Můžeme však „zkrotit“ barevnost ještě více a větší část zahrady naladit do jediného tónu. Vděčnou barvou k tomuto experimentu je žlutá: použijeme třapatky, kontryhel, janebu, zlatobýl, hledíky, žluté řebříčky, měsíčky… I v tomto případě je ale vhodné do výsadby přimíchat několik rostlin kvetoucích třeba bíle nebo růžově – jen tak, aby se vládnoucí žluť měla od čeho odrazit.

Vyplatí se na pozemku navršit kamenitý pahorek a jeho jihozápadní svah osázet většími kvetoucími trsy.

Jednou to bude krásné…

Letní květiny jsou úchvatné, ale přece jen to trvá, než vyraší a vykvetou. Vyplatí se tedy do výsadby přimíchat i něco z jarních cibulovin. Ty nejprve zaujmou květem a pak ještě jejich listy před zatažením ozelení plochu do té doby, než se začnou prosazovat letní druhy.

A naopak – ve výsadbě bychom měli použít i rostliny, které vykvétají později, nebo které zdobí i po odkvětu. Černuchami, janebami nebo ozdobnými travinami nic nezkazíte.