Cesta do patra

Tentokrát se v našem seriálu zaměříme na vícepodlažní domy, které ke svému fungování potřebují schodiště. Díky projektu bychom měli mít jasno, kde bude, i jaké bude. Kupodivu to není pro projektanty úplnou samozřejmostí.

Bohužel není výjimkou, že je v projektu navržen stropní a počítá se s tím, že se o konkrétní řešení postará odborná firma později, včetně návrhu tvaru, materiálu i například způsobu kotvení. Nejspíš se tak nestane u monolitického betonového schodiště, které je součástí hrubé stavby, toto nebezpečí hrozí zejména u lehkých montovaných konstrukcích, v současné době velmi oblíbeným. I v těchto případech by však mělo být jasné, jak bude schodiště řešeno. Je klíčovou komunikací v domě a ovlivňuje fungování domácnosti, mělo by se proto již v projektu přizpůsobit stylu života rodiny, a nikoliv naopak. V projektu by také měla být vyřešena potřebná stavební připravenost pro konkrétní typ schodiště. Zapomíná se například i na takovou samozřejmost, jako jsou kotevní body, v jejich blízkosti nesmí procházet elektrické vedení, rozvody plynu nebo podlahové topení.

Jak nás schodiště ovlivňuje?

V prvé řadě svým umístěním. Je velký rozdíl v chodu domácnosti, je-li schodiště umístěné tradičně mimo obytný prostor, nebo ústí-li, v souladu se současným trendem, do centra společenské části domu. Dvě podlaží domu se tak stávají úzce propojeným obytným celkem zvyšujícím pocit sounáležitosti celé rodiny. Řešení je to z estetického psychologického pohledu svůdné, je však třeba důkladně promyslet a opravdu do detailu si představit, co může pro provoz domácnosti znamenat. Se schodištěm ústícím do obývacího pokoje volíte menší intimitu života rodiny, respektive obývacího pokoje. Zvuky – hovor, televize, hudba se ponesou i do patra, početnější či hlučnější návštěvu budete muset po ulehnutí dětí tišit a podobně. A zároveň přestane být obývací pokoj vhodným místem důvěrná jednání za takzvaně zavřenými dveřmi. Navíc přibývá i hledisko energetické náročnosti takového řešení. Naši předkové umísťovali schodiště tak, aby tepelně chránilo obývané a vytápěné části domu, nejlépe ze severozápadu. Dnes již tepelněizolační vlastnosti obvodových plášťů dovolují volit jiné umístění, přesto však můžeme umístěním schodiště energetickou náročnost domu ovlivnit. Při navrhování topného systému je třeba počítat s tím, že schodiště vytváří vzdušný komín, kterým stoupá teplo vzhůru. Otevření obývacího pokoje schodištěm až do patra ovlivní i posuzování úrovně tepelné i psychické pohody. Na to vše je třeba pamatovat a představit si, jak se budeme cítit. A určitě nesmíme zapomenout na to, že po schodech musíme přenášet i větší předměty, stěhovat nábytek.

Bezpečí i pohodlí

Od schodiště očekáváme, že bude dostatečně únosné a tuhé, pohodlné a bezpečné. Při výběru se však soustředíme spíše na to, jak bude vypadat. Ostatní vlastnosti bereme jako samozřejmost, ale tak to rozhodně není. Schodiště jsou poměrně složitou konstrukci, kterou je třeba pečlivě navrhnout a pečlivě realizovat. Pokud se tak nestane, může být ohroženo když ne přímo bezpečí, tak alespoň pohodlí. Představte si, jak znepříjemní život schodiště, které se kývá, vrže, nebo má nestejně vysoké stupně. Víte, že třeba i centimetrová odchylka naruší rytmus chůze a hrozí, že budete na schodišti pravidelně zakopávat? Na výběru dodavatele, který odvede precizní práci, tedy záleží především.

Pohodlné schodiště by nemělo být příliš strmé a úzké a jeho stupně by měly být dostatečně široké, 24 až 30 cm. U strmějších schodišť pomůže pohodlnější chůzi vynechání podstupnice, ovšem jen při chůzi směrem nahoru. Pohodlnou a bezpečnou chůzi, a to i pro děti a starší osoby, zajistí schodiště o sklonu od 25 do 35^o a s výškou stupňů od 15 do 18 cm. Strmější by neměly vést do prostor, které jsou často a pravidelně využívány, tedy ani do sklepa, kde máme prádelnu, posilovnu či základní sklad potravin. Strmé, žebříkové schody mohou tvořit přístup na občasně využívanou půdu.

Šířka schodů by byla ideální 120 cm, aby se pohodlně minuly dvě proti sobě jdoucí osoby, to však je řešení příliš náročné na prostor. Vhodným a nejužívanějším kompromisem je 90 cm, kde se mohou dvě osoby vyhnout, postaví-li se jedna bokem. Menší šířka již bude způsobovat při setkání na schodech problémy. Pozornost je třeba věnovat i podchodné výšce mezi jednotlivými rameny nad sebou, minimem je 200 cm.

Kolik prostoru?

Při výběru typu schodiště je důležité, kolik prostoru mu můžeme vyčlenit. Od toho se odvíjí tvar schodišťového ramene, počet a šíře stupňů, často i provedení. Nejpohodlnějším a nejbezpečnějším je přímé schodiště, zároveň však klade největší požadavky na prostor. Prostor pod ním je však možné vhodně využít. Umožňuje nejen pohodlnou chůzi, ale třeba i stěhování nábytku. V menších prostorách jej může nahradit schodiště lomené, které může mít jednu i více podest, a tvar do písmene L, U nebo S, případně schodiště jen mírně zakřivené. Efektní, avšak vzhledem k nestejné šířce stupňů méně pohodlná jsou schodiště kruhová. Pro dodržení pravidel bezpečné chůze by šířka stupně v nejužším místě měla být aspoň 13 cm. Opatrní bychom měli být při volbě točitých, vřetenových schodišť, která mají nejmenší nároky na prostor, avšak nenabízí dostatečné bezpečí. Taková schodiště s malým poloměrem zakřivení by neměla sloužit jako hlavní vysoce frekventovaná cesta.

Zábradlí, základ bezpečí

Schodiště nad volným prostorem musí být opatřeno zábradlím, jakmile schody překonají výšku 50 cm. Madlo musí být minimálně ve výšce 90 cm nad hranou každého schodu, pokud hloubka volného prostoru nepřesáhne tři metry, jinak musí být ještě o 10 cm vyšší. Madla by měla být bez ostrých hran, pokud možno nepřerušená po celé délce schodiště a dobře uchopitelná rukou, tedy raději z pevného materiálu. Norma také udává maximální mezery mezi svislými tyčemi zábradlí – 12 cm. Nedodržení tohoto předpisu asi neohrozí dospělého, ale může být rizikem pro dítě. Pokud nás tyto předpisy omezují ve vzhledu zábradlí, dají se najít vhodné kompromisy, skleněné zábradlí, místo výplňových tyčí síť a podobně. Ale raději nehazardovat. Nikdy nevíte, zda nepřijde na návštěva s dítětem či někdo méně mobilní, kdo potřebuje pevnou opěru.

Monolitické, nebo montované?

Současný trend se odklání od monolitických betonových schodišť, která jsou přímo součástí stavební konstrukce. Jejich velkou výhodou však je, že se dají využívat i během výstavby, a zároveň se tak ověří jejich funkčnost. Prvenství drží v odolnosti vůči požáru. A dnes dokáží být i krásná, subtilní. Nevýhodou je mokrý stavební proces, a zejména to, že při nekvalitním provedení, způsobeném zejména ručním šalováním, se mohou zkomplikovat a prodražit dokončovací práce – obložení schodů a připevnění zábradlí. Monolitická schodiště mohou zastoupit schody montované z betonových prvků, které skládají jako stavebnice.

Druhou koncepční alternativou jsou zpravidla subtilnější schodiště smontovaná až v pokročilé fázi stavby. Mají vlastní hlavní nosnou konstrukci, do nosných zdí jsou pouze přikotvená. Během stavby musíme počítat s tím, že bude potřeba zajistit schodiště provizorní. Konkrétních řešení je nepřeberná škála, mohou být poměrně uzavřená s podstupnicemi nebo naopak velmi vzdušná, kdy jsou například jednotlivé stupně samostatně vetknuty do obvodových stěn a na druhé straně zavěšeny. Pokud máte jasno v umístění, bezpečí a pohodlí našeho schodiště, můžete se dát směle do výběru jeho konkrétní podoby. Inspirací vám v tom může být i říjnové číslo Pěkného bydlení.

 

Foto: archiv firem, Shutterstock

 

Abychom se domluvili s projektantem:

Stupeň – jednotlivý prvek (schod) schodišťového ramene, který má výšku a šířku upravenou pro jeden lidský krok

Stupnice – horní plocha schodišťového stupně

Podstupnice – přední svislá plocha schodišťového stupně

Schodnice – nosná část schodišťového ramene podepírající stupně

Páteř – středová schodnice či nosník podporující stupně uprostřed jejich šířky

Podesta (odpočívadlo) – vodorovná pochozí deska spojující jednotlivá schodišťová ramena

Datum vydání: 25. 8. 2015

Edit: Miloslava Perglová