Byt přes celé podlaží bývalé ubytovny

Manželský pár architektů – Vít a Martina Sladkých – žil sedm let v menším dvoupokojovém bytě v Praze, ve kterém ale po narození dvou dětí bylo poněkud těsno. Dvojice proto zvažovala možnosti, jak zvětšit životní prostor rodiny. Nabízela se dvě řešení: Za prvé prodat stávající byt a pořídit si v Praze větší nebo si najít bydlení mimo hlavní město. Zvítězila druhá varianta, která znamenala i podstatnou změnu způsobu života spojenou s bydlením na menším městě v blízkosti rodiny.

Dnes již čtyřčlenná rodina tři čtvrtě roku žije v rekonstruovaném bytě v Novém Městě na Moravě, odkud pochází majitelka a společně s manželem autorka projektu rekonstrukce nového domova Ing. Martina Sladká. Přestavený byt se nachází v jedné ze čtyř bytovek, které byly za první republiky postaveny naproti tamní nemocnici. Sloužily k ubytování nemocničního personálu a toto poslání pak plnily po několik dalších desetiletí. „Dědeček byl lékařem a měl v jednom z domů velký služební byt,“ říká Martina Sladká. Koho by tenkrát napadlo, že se sem po letech zase vrátí a pořídí si zde svůj vlastní domov!

REALIZACE VLASTNÍCH PŘEDSTAV

Rekonstruovaný byt se rozprostírá na celém podlaží jedné z bytovek. Donedávna měl podobu úzké chodby, ze které byl přístup do pěti samostatných místností – ubytoven. Obyvatelé patra měli společné WC a koupelnu. Co zaujalo současné majitele do té míry, že se pustili do značně náročné přestavby? „Oslovila nás prvorepubliková architektura a poctivé materiály, které se v té době používaly. Chtěli jsme je v maximální míře zachovat. Jako největší devízu jsme ale vnímali dostatek prostoru, který malý byt postrádá,“ říká Vít Sladký a práci na projektu hodnotí jako velmi příjemnou. „Když pracujeme na projektu pro klienta, musíme ho brát jako spoluautora, je třeba se vcítit do jeho potřeb a přání. To vše ale v tomto případě odpadlo. Mohli jsme realizovat jen a jen své vlastní představy.“

KDYŽ PADALY STĚNY

To, aby se prostory, které měly původně sloužit jako přechodné bydlení několika cizím lidem, proměnily v jeden útulný byt, vyžadovalo řadu stavebních úprav. Důvodem bylo stáří objektu a s ním související opotřebení některých materiálů a stavebních prvků, ale i dispoziční změny, které se však manželé snažili minimalizovat. Přestavba, co se týče rozsahu, proběhla doslova „od podlahy“. V obytných místnostech se sice podařilo zachránit původní dubové parkety, ale bylo potřeba je restaurovat. Parkety, původně poskládané do stromečků, se rozebraly jako leporelo. Některé byly poničeny do té míry, že je nešlo použít. Dubové parkety nahradily i teraso (rovněž původní) na chodbě. „Uvažovali jsme o tom, že ho zachováme, ale bylo opravdu hodně poničené. Navíc tím, že se chodba stala přímo součástí obytných prostor, parkety se sem i více hodily,“ říká Vít Sladký. V rámci stavebních úprav ale padaly i stěny. Zazdily se dveře do místností, které dnes slouží jako kuchyň a rodinný obývák, a naopak kuchyň se propojila s jídelnou. V souvislosti s tím bylo třeba v zájmu zachování potřebné statiky vyztužit trámové stropy. Dále se vyboural otvor na posuvné dveře z jídelny do obývacího pokoje a jídelna se otevřela do chodby, čímž se celý obytný prostor propojil. Tím však výčet stavebních prací nekončí. V místnostech se původně topilo kamny, a tak bylo třeba odstranit komíny. Ze čtyř se zachoval pouze jeden, a to v jídelně s tím, že by se sem časem pořídila kamna, čímž by se snížily náklady na vytápění. Na chodbě, v ložnici, dětském pokoji a obýváku se vybouraly niky, do kterých se usadily vestavné skříně. Zcela se přestavělo WC a koupelna. Pochopitelně se dělaly i nové rozvody a sádrokartonové podhledy. Po výměně volala i původní špaletová okna. Vít Sladký to komentuje slovy: „Přemýšleli jsme o tom, čím je nahradit. Nová okna tohoto typu pro nás ale představovala neúnosnou investici, a tak jsme se rozhodli pro nová dřevěná eurookna.“ V bytě se zachovaly i litinové radiátory, které někdy v padesátých letech vystřídaly ve vytápění místností kamna. „Když jsme je zbavili starých nátěrů, představovaly krásné kusy nábytku. Po napuštění ale dva z nich praskly a podlahy místností se během několika minut ocitly pod vodou. Nakonec jsme usoudili, že byly na konci své životnosti, odvezli jsme je tedy do sběrných surovin a koupili si nové,“ vzpomíná dnes již s úsměvem architekt.

VELKÉ ZMĚNY, MALÉ ÚPRAVY

Co se týče dispozice, přestože prostory značně změnily poslání – z přechodného ubytování pro pět cizích osoby na domov jedné rodiny –, nedošlo k velkým změnám. Ze zádveří se vstupuje do chodby, na jejímž pravém konci jsou situovány hygienické místnosti, na protějším konci pak komunikační prostor ústí v balkon používaný jako skladovací prostor – přestupní stanice, na kterou se vykládá z auta zaparkovaného u domu nákup a díky tomu se nemusí se nosit oklikou vchodovými dveřmi. Po levé straně chodby se nachází klidová zóna bytu. Tvoří ji největší z pěti místností využívaná jako dětský pokoj. Sousední místnosti byla svěřena role rodičovské ložnice. Pokoje na protější straně chodby byly propojeny do hlavního obytného prostoru, který tvoří kuchyň, z níž je přístup na balkon. Místnost nemá pouze pracovní poslání. Ostrůvek uprostřed místnosti slouží jako pracovní plocha, úložné prostory a zároveň nabízí posezení, ale takové jiné než jídelní stůl. Je to místo, kde se snídá a svačí. Kuchyň je zcela propojena s jídelnou, která však není využívána pouze k rodinnému stolování. „Zamítli jsme klasický model jídelny a obýváku, ve kterém odpočívá rodina a zároveň se zde přijímají hosté. Nechtěli jsme klasickou sedačku, na kterou se celá rodina nevejde. Z toho důvodu, když k nám přijdou hosté, sedíme v jídelně. Rodinný obývák se nachází v další místnosti, kterou od jídelny oddělují posuvné dveře. Zde jsme si pořídili vyvýšené lůžko o šířce 240 centimetrů, kam se všichni čtyři pohodlně vejdeme, na kterém můžeme relaxovat tak, jak by nám to neumožnila žádná sedací souprava,“ vysvětluje architekt. Rodinný obývák navíc dobře zvládá roli pracovny nebo hostinského pokoje.

BARVY A MATERIÁLY SE NEPŘEBÍJEJÍ

Co se týče vybavení bytu, část nábytku pochází z IKEA, zbytek je vyrobený na zakázku podle návrhu autorů projektu v místním truhlářství Jiřího Zahradníka, kde se nebáli precizně realizovat i velmi nestandardní řešení. Tím, že úložné prostory jsou schované ve stěnách, nejsou potřeba skříňky, poličky atd. V bytě je minimum nábytku, a tak působí příjemným vzdušným dojmem. K barevnému ladění interiéru Vít Sladký říká: „Volili jsme neutrální barvy, aby vynikla stará dubová podlaha. Jsme totiž přesvědčeni, že když se sejde více barev, stejně jako materiálů, nejenže nevyniknou, ale naopak se přebíjejí.“ Více barev se sešlo pouze v dětském pokoji, který v současnosti obývají předškoláci. Barvy jsou však dokonale sladěny. Prostěradlo, kusový kobereček, odpadkový koš atd. mají některou z barev proužků tapety na stěnách. Větší kusy nábytku, které budou dětem sloužit do osmnácti a více let, mají opět neutrální barvy. „Pak už by nebylo vhodné, aby pokoj působil infantilně,“ podotýká architekt. Velká role v bytě připadá obrazům, které jsou rovněž prací Martiny Sladké. Jde o dekorace, které byly namalovány přímo pro jednotlivá místa v bytě. Rekonstrukce bytu byla zahájena loni v dubnu a rodina se stěhovala v říjnu, takže v novém domově již žije tři čtvrtě roku. Odpověď na otázku, jak se jim bydlí, zní „dobře“. Byt o rozloze 107 metrů čtverečních jim nabídl nejen prostor, ale i umožnil realizaci poněkud nekonvenční představy o bydlení. A přestože začátky na Vysočině nejsou zcela snadné, Vít Sladký i za manželku říká: „Jsme rádi, že náš byt je důkazem, že prostory ze třicátých let mohou poskytnout kvalitnější bydlení než některé současné stavby. Jsme spokojeni, ničeho nelitujeme.“

Více informací se nachází v červnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Foto: Jiří Ernest

Datum vydání: 18. 2. 2016

Edit: Alena Vondráková