Návštěva zahrady u funkcionalistické vily

Pozadí zahrady s nádhernou funkcionalistickou vilou tvoří čtyřicetileté švestky. Majitel si velmi váží starých dřevin, ale také se nebojí kácet a tvořit. Jeho zahrada je neobyčejnou kombinací krásy a užitku.

“Od zahrady očekávám odpočinek v krásném prostředí, ale i užitek,“ řekl nám majitel, který se velmi snažil, aby na jeho mělnické zahradě celý rok něco kvetlo i plodilo. Od blatouchů přes kosatce a lekníny, od raných třešní až po pozdní hrušky. Když před lety zakotvil ing. arch. Milan Černý v Mělníce, padla mu do oka zajímavá vila nad údolím Labe. Není divu, objekt z roku 1926 projektoval architekt Adolf Liebscher a má v sobě prvky počátků funkcionalismu. Když se stal jejím majitelem, s vervou se vrhl do rekonstrukce domu i zahrady. Pozemek měřící necelých 3000 čtverečních metrů majitel kultivuje od roku 1994. Dnes už na celé zahradě kvete záplava trvalek a letniček, v rabátkách kolem ibišků a okrasných keřů jsou vysazené aksamitníky a další rostliny. „Nízká výsadba chrání keře před psy, a navíc to hezky vypadá.“ Z té vyšší stojí za zmínku právě kvetoucí tavolníky, juky, třezalky kalíškaté a nakvétající divizny.

Většinu prací na rekonstrukci terasy a schodiště prováděl majitel sám.

Vila od architekta Liebschera si zasloužila zasazení do krásné zahrady s bujnou zelení.

MÁM TU OVOCE I ZELENINU

Zahrada u vily byla zpustlá, s přestárlými ovocnými stromy a spoustou náletových dřevin. „Nechal jsem si pár nejhezčích, zejména švestky v pozadí, a zbytek jsem vyklučil.“ Majitel neúnavně sázel a kopal a nyní se tak může pochlubit plody mnoha vzácných ovocných stromů a keřů. „Baví mne shánět zajímavé, někdy i téměř vyhynulé odrůdy, které většina lidí zná jen z atlasu. Hýčkám si třeba ranou třešeň, jejíž úrodu jsem letos poprvé stihl sklidit dřív než špačkové. Líbí se mi pěstovat odrůdy broskví dozrávajících jedna po druhé. A dokonce se mi podařilo sehnat rouby odrůdy hrušní, které nemají ani ve šlechtitelské stanici v Holovousech,“ libuje se majitel. Ale v okamžiku, kdy měly začít plodit, počaly hrušně chřadnout. Kořeny narazily na podložní zeminu, která jim nevyhovuje. Není se co divit, zahradu její původní tvůrci založili na navážce ze skládky – samé střepy a kameny. Ale pan Černý se nevzdal. Pod vzrostlými stromy vyhloubil tunely a vyměnil původní zeminu za lepší. „Kopu v okruhu dvou a půl metru kolem kmene. Novou zeminu míchám v kolečku: čtyři kýble zeminy, kýbl hnoje, půl kýble písku, půl kýble rašeliny, trochu kůry, všechno promíchat a nasypat ke stromu. Kdybych to tušil předem, nechal jsem vybagrovat jámy a zavézt je upravenou zeminou naráz, ale teď, když jsou hotové výsadby, jezírko a cesty, mi nezbývá než postupně kutat vlastními silami.“ Na pozemku lze objevit i zelinářskou zahrádku. Je úpravná a od okolních výsadeb ji odděluje nízký val červenolistých dřišťálů. V řádcích rostou brambory, najdeme tu kopr i česnek a mezi tím vším aksamitníky. Ty podle literatury mají odpuzovat hmyzí škůdce.

Z jedné strany se schodiště stýká s keřem bobkovišně, který občas vyžaduje radikální zastřižení, ale bez něj by bílé kamenné zábradlí tolik nevyniklo.

V části zahrady vzdálené od domu si Ing. Černý splnil sen a pěstuje tu méně běžné odrůdy ovocných stromů.

Od června tu lze mlsat drobné ovoce – rybíz, maliny, křížence maliny s ostružinou, moruše…

DOMINANTA ZAHRADY: JEZÍRKO

Je velké a s pořádným ostrůvkem, lemované přirozeně vypadajícími břehovými porosty. „Nežli jsem je začal budovat, prostudoval jsem si knížky známého stavitele fóliových jezírek Ing. Zdeňka Hříbala,“ objasňuje nám zrod vodní nádrže majitel. „Po jejím prostudování jsem sedl a kreslil jednotlivé pohledy, řezy dnem a teprve pak jsem pana Hříbala oslovil. Podle jeho pokynů jsem vyhloubil dno a nechal jsem si od něj svařit fólii.“ Neposedný duch pana architekta však vzápětí začal hloubat, jestli by jezírko vlastně nemělo být větší. Od myšlenky k činu nebylo daleko a na zahradě se zase kopalo. „Věděl jsem, že tu budu chtít jak lekníny, tak rostliny milující mělčiny. A protože jsem se bál poškození fólie, vytesal jsem profil dna do podložní zeminy, včetně šesti hlubších leknínových zátiší, a pak jsem nechal svařit fólii na míru. Nakonec jsem rozjímal, jestli si vybudovat ostrůvek, a jsem rád, že ho mám. Když v jezírku plavete, bez ostrůvku by to bylo jenom sem a tam. Ale takhle je plocha hladiny členitá a plavání je zajímavější.“ Dodejme, že je i na co koukat. V předpisově vysazeném okolí jezírka vykvétají bažinné rostliny, třeba růžovobílý šmel okoličnatý, statný žabník jitrocelový, zjara i himálajské primule, které letos vyhnaly sedm pater květů. Celé léto hladinu krášlí lekníny a plavíny. Na hrázi šustí hned tři druhy orobince: širokolistý, úzkolistý a nejmenší. „Chtěl jsem, aby celek navozoval dojem starého, travinami zarostlého rybníka.“ Majitele proto velmi potěšilo, když zjistil, že se v orobincovém houští uhnízdila divoká kachna. „Pozorovat vodní hladinu mne baví,“ říká pan Černý a dodává, že pod vzrostlou švestkou nedaleko jezírka plánuje postavit altán, ale ještě nenašel solidní firmu. A tak je zatím prostranství vydlážděné žulovými kostkami s lavičkou. „K jezírku patří také potůček. Na jeho břehu i u prameniště bují vysazené blatouchy, kontryhele, denivky, kosatce, čechravy a také netypická vrbina kultivaru Feuerwerk,“ libuje si majitel.

Zeleninové záhonky jsou od okrasné části zahrady opticky oddělené, ačkoli i na ně je utěšený pohled.

Jezírko jeho tvůrce postupně rozšiřoval a obohatil o ostrůvek. Zdobí je bujné trsy orobinců, rákosu i kosatců.

Plavín štítnatý

Kapři koi se tu vytírají sami.

JEŠTĚ NENÍ HOTOVO…

Za domem zůstává rozpracovaná zahrada čekající na vydláždění teras a cestiček i na probírku dřevin. Zatím tu rostou broskvoně a třešeň, pohled do kraje rámuje vzrostlý cedr, který ale ještě musí výrazně zesílit. Jeho tenké větve a kmen zatím podpírá lešení. Zeď za ním porůstá břečťan. Z dalších stromů se tu objevil trnovník akát s nezvykle velkými lístky, kavkazská jedle a převislý smrk. Podél plotu majitel umístil sbírku lilií – některé jsou již vyšší než člověk. Zadní zahrada působí téměř jako džungle, ale systém v ní je. „Původně tu byl učiněný prales z pajasanů a bezů. Všechno jsme to vyčistili, ale pak to tu zase vypadalo jako pustina. Nechávám tu hustší porost, protože zahrada pak vypadá větší. Ke skupině cedrů nebo k broskvoním musím dojít, místo abych je viděl už z dálky.“ Na léto se z garáže stěhují do zahrady obdivuhodně prosperující fuchsie, oleandr a dokonce i dvacetiletý pomerančovník vypěstovaný ze semínka, který tu plodí. Trápení majiteli přidělává skočec, který se tu šíří jako plevel, a pajasan, který sice vytváří zelené překrytí složených dlaždic, ale rozsévá všude semenáčky. Překvapivě se tu daří pajehličníku i zmarličníku, ale až po výměně půdy. Jako zajímavost tu milovník a znalec ovocných stromů vysadil hrušeň nashi se šťavnatými plody. „Od mládí jsem měl možnost číst si v pomologických atlasech, sám si roubovat a vysazovat co mě zajímalo. Dnes mi chybí, že na trhu není o ovocnářství nic, žádná literatura.“