Léto po pastýřsku

Maringotka na kraji pastviny zajistí pro letní odpočinek vše potřebné. Výhled do krajiny, ticho občas přerušované jen zvuky domácích zvířat, čerstvý vzduch a na noc (nebo po obědě) pohodlné spočinutí.

Farmu z osmnáctého století ve Wilsthire koupila Diana Francis krátce po svatbě. „Vyrůstala jsem v Herefordshire a krátce žila i v Londýně, ale s dětmi mi připadalo rozumnější přesídlit na venkov. Vždycky jsem ráda jezdila na koni, takže jsem nechala hospodářské budovy přestavět na stáje a otevřela si půjčovnu koní. Mohla jsem tak vydělávat nějaké peníze a zároveň být s dětmi. Teď už ale i naše nejmladší, devatenáctiletá Cordelia, vylétla z hnízda, studuje veterinu – manžel David je koňský veterinář, má praxi dole u cesty.“ (Dvě starší děti žijí ve Spojených státech, třicetiletá Araminta v New Yorku a osmadvacetiletý kameraman William tam, kde zrovna jeho práce vyžaduje.) Diana však zůstává věrna venkovu. Hned jak vstoupíme do domu, hrnou se k ní koťátka Cyril a Kitty. „Někdo si po Vánocích domlouval termín, aby je a jejich mámu nechal uspat,“ vypráví Diana. „Bylo nám jich líto, všichni tři byli zdraví. Mámu jsme vykastrovali a ubytovali je ve stájích s koňmi a našimi osmi kočkami. Musím podotknout, že jsme v domě nikdy neviděli ani myšku.“

Náhodná návštěva na aukci na sousední farmě zažehla v Dianě zhruba před pěti šesti lety touhu po typickém britském ovčáckém přístřešku, maringotce. „Prodávali tam jednu opravdu nádhernou, ale její cena dalece převyšovala moje finanční možnosti. Když jsem Davidovi poutavě líčila, jak by bylo hezké, kdyby měla Cordelia domeček v zahradě, kde by mohla řádit s kamarády, nabídl se, že maringotku postaví sám. Asi doufal, že to hned pustím z hlavy, ale mýlil se. Následující den jsem se vypravila k farmáři, který se zmínil, že má v kůlně kola a že by mi je prodal za dvě stě liber. Než si to mohl rozmyslet, vybrala jsem v nejbližším bankomatu peníze a domů se vrátila s koly.“ David dodržel slovo, ale než se pustil do práce, vydali se s Dianou na známý veletrh Great Dorset Steam Fair, kde pobyli dlouho na výstavě maringotek (www.gdsf.co.uk, letos od 29. srpna do 2. září se koná již 44. ročník – obrovská přehlídka všeho, co funguje na páru a hromada dalších akcí a atrakcí). „Dobře jsme si všechny maringotky prohlédli a u té naší se vzhledově inspirovali u tradičních typů. Chtěla jsem jednoduché obydlí na kolech, kam se vejdou dvě křesla, dvě lůžka a kamna na dřevo, kde by se dala uvařit voda v konvici…“

Do dvou měsíců David postavil s tatínkovou pomocí maringotku z palubek. „Dřevěná okna a dveře pocházejí z místního obchodu s repasovaným zbožím, natřeli jsme je stejnou modrou jako mám skříňky v kuchyni, protože nám trochu barvy zbylo. Celé nás to vyšlo přibližně na 1500 liber,“ počítá Diana. Maringotku zařídila útulně a po venkovsku. „Nábytek je podobný tomu, který máme doma. Chtěla jsem, aby vzniklo místo s domáckou atmosférou, místo, kde se dá odpočívat, spíš než něco zbytečně okázalého.“ Křeslo a lůžko pořídila při výprodeji zařízení domu v nedaleké vsi, porcelán a drobnosti pořídila v sekáči. „Rozetky jsou Cordeliiny,“ chlubí se Diana a hrdě dodává: „připomínají úspěchy jejího Pony klubu.“ V maringotce usazené při kraji pastviny strávily Diana a její dcera mnoho hezkých chvil. „Letní zábavě to dodalo další rozměr, o víkendech čas- to zveme kamarády na snídani pod otevřeným nebem – malé děti na maringotku zírají a myslí si, že vypadla z pohádky!“ Cordelia s kamarádkami spěchala do milovaného domečku hned, když skončila školní výuka. „Vařily si tam čaj, povídaly, četly, psaly úkoly, a hlavně se měly výborně bez dohledu dospělých. Pro ni je to spíše místo setkávání s kamarády, zatímco pro mě úkryt – sbalím knížku a sklenici vína a schovám se tam na podvečerní hodinku dvě.“ S koncem léta opouští Diana svoje útočiště. „Když se v říjnu začnou krátit dny, maringotku zazimujeme až do příštího jara. Dala by se sice rychle vytopit, kamna fungují výborně, ale v zimě se cítím lépe zalezlá doma, nechce se mi táhnout se zpátky přes vymrzlou louku.“

Nyní, co odešla Cordelia na studie, pronajímá Diana maringotku jako výstřední ubytování B & B, Bed & Breakfast. „Když přijede Cordelia na prázdniny, dostane ona a její přátelé samozřejmě přednost, ale zrovna teď tu máme jiné hosty. Přijeli koňmo, zůstali pár dnů a byli nadšení zdejším okolím, pro jízdu na koni ideálním. Koně měli stání každý pro sebe a zdálo se, že jsou výletem stejně nadšeni jako jezdci. Zavítají k nám samozřejmě i pěšáci a cyklisté, ale většina návštěv přijede autem. Když už je nudí posedávat na louce jen ve společnosti našich ovcí, vyrazí za ruchem měst Frome, Wells nebo Bath, blízko je také Longleat nebo Stourhead.“ Venkovní kuchyň je vyrobená ze sudu. „Naštípete si dříví, naházíte do sudu, zapálíte a během pár minut můžete vařit na žhavém železném plátu. A ve vsi je skvělá hospoda pro méně odvážné kuchaře nebo pro ty, kterým se zrovna do kuchtění nechce.“ Sprcha ve stájích je luxusem, kterou by tradiční pastýři určitě uvítali, hlavně po dlouhé noci v chatrči u ovcí. „O snídani skoro až do postele si také mohli nechat zdát… Vstávám brzy ke koním, nechám hostům na stolku u maringotky nachystaný podnos s croissanty, džusem a kakaem v termosce. A když chtějí tradiční anglickou teplou snídani, staví se moji pasáčci u nás doma,“ usmívá se Diana.

Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Datum vydání: 15. 1. 2016

Edit: Jana Matoušková